Zemřela Eva Slámová

Zemřela Eva Slámová

Na Štědrý den odešla v klidu a pokoji za přítomnosti rodiny ve věku jedenapadesáti let šéfredaktorka nakladatelství Argo, překladatelka, amerikanistka a divadelní režisérka Eva Slámová.

Eva Slámová se přidala k Argu krátce po jeho vzniku, vyzbrojená praxí z legendárního Odeonu. I díky ní mohlo Argo navázat na odeonskou tradici vydávání kvalitních knih, u kterých se dbá nejen na dobrou grafickou úpravu či ilustrační doprovod, ale také o pečlivou ediční přípravu samotného textu – zejména v případě vydávání překladů.

Do Arga „dovedla“ řadu autorů: Chaima Potoka, I. B. Singera, Woodyho Allena, Williama Saroyana nebo Johna Irvinga, jehož román Modlitba za Owena Meanyho Argo vydalo jako třetí svazek edice AAA – edice, kterou Eva Slámová řídila. Patnáctiletou existenci této vynikající řady anglo-amerických autorů v roce 2009 její editorka oslavila vydáním stého svazku. Tato edice se postupně stala jakousi vlajkovou lodí celého nakladatelství. Díky Evě Slámové jsme poprvé v češtině mohli číst díla  Cormaca McCarthyho, Jerzyho Kosinského, Toma Robbinse či Nicka Cavea, z mladší generace objevila třeba Jhumpu Lahiriovou, Jeanette Wintersonovou, Nicole Kraussovou či naposledy Dana Chaona. 

Mezi autory, kterým se osobně věnovala, je třeba vyzdvihnout Roberta Fulghuma, jehož knihy Argo vydává soustavně. Svazek Arga s tímto autorem zásluhou Evy Slámové přerostl věcnou obchodní rovinu; Fulghum se stal součástí přátelského okruhu, který nakladatelství obklopuje. I díky tomu mohl jeho román Třetí přání vyjít v Čechách dříve než ve Fulghumově domovské Americe. Naposledy Eva Slámová pracovala na dvou Fulghumových rukopisech, jež Argo v roce 2011 vydá. První z nich by měl vyjít  v únoru pod názvem Věčná dobrodružství kapitána Školky.

Eva Slámová stála u zrodu i loňského zřejmě největšího knižního bestseleru. V lednu navštívila před českým vydáním Ztraceného symbolu amerického spisovatele Dana Browna.

  Mimo svou vlastní redaktorskou činnost se Eva Slámová intenzivně věnovala práci s mladými autory a překladateli. Mezi talenty, které objevila, patří např. oceňovaná překladatelka Michala Marková. Redigovala třeba první knihy Emila Hakla atd.

   Pro Dočasnou šejkspírovskou společnost Jedličkova ústavu, sdružující jeho obyvatele a vychovatele, upravila a režírovala parodie Hamleta, Romea a Julii a Zkrocení krále Leara.

 

Eva Slámová si nepřála pohřební obřad, rozloučili jsme se s ní na zádušní mši, kterou odsloužil

biskup Václav Malý dne 7. ledna 2011  v kostele sv. Prokopa  na Žižkově.

 

 

Pár slov určených Evě  poslal i známý americký spisovatel Robert Fulghum:

 

Pro Evičku

 (For Evitchka)

 

Eva Slámová byla moje kamarádka.

A já byl její kamarád.

Slovo „kamarádka“ zde má ten nejryzejší obsah.

O svých pocitech vůči Evě nedokážu říct nic důležitějšího.

Byla moje kamarádka.

Já byl její kamarád.

Být jejím kamarádem nebylo vždycky jednoduché. Eva byla člověk docela uzavřený, snad dokonce odměřený. V divadle života netoužila po světle reflektorů, chtěla pracovat v zákulisí. 

Nesnášela to – když jsem ji na veřejnosti chválil a děkoval jí za to, co v mém životě znamená.

Rozhodně ale nemohla popřít oprávněnost mých slov a pocitů vůči ní. Svou nemocí nechtěla nikoho obtěžovat.

Nestála o to, aby po její smrti následoval pohřeb a cokoliv slavnostního.

Svému světu vzkázala: „Nevšímejte si mě, prosím vás.“

My jsme ji ale neposlechli a vždycky za to budeme rádi.

S Evou jsem toho zažil hodně. Určitě například nezapomenu na týden, který se mnou strávila na Krétě. Většinou jsme byli u moře – hráli jsme si jako děti a hledali poklady vyplavené na písečné pláži.

Na té pláži jsme také poprvé mluvili o její zkušenosti s rakovinou. Na znamení naprosté důvěry vůči mně si sundala tričko, ukázala mi jizvy po mastektomii a řekla: „Jednou mě to dostane celou. A to už nebudu já.“

A dál byla normální Evou, ne obětí té nemoci.

Ve sklepě svého domu na Krétě mám tři nevysoké dřevěné krabice, které jsme s Evou našli na pláži. V těch krabicích jsou oblázky, mušličky, dřívka a kousky drátů a různé vyhozené věci – sbírali jsme všechno ve tvaru srdce. A pod každým předmětem v těch krabicích je cedulka, z níž vyplývá, že jde o artefakt související s nějakou slavnou, avšak fiktivní událostí. Eva na verandě vytvořila galerii a všechno to tam vystavila. Dokonce jsme uspořádali vernisáž: podávalo se víno a sýr. Hráli jsme si na bohaté sběratele výtvarného umění.

Což jsme nakonec byli – sbírali jsme výtvory tohoto úžasného světa. Podle toho, jak většinou uvažujeme o hodnotě, je ta sbírka bezcenná. Ale podle mě má teď cenu nedozírnou.

Eva měla i tváří v tvář tomu, co považovala za nevyhnutelné, ve svém srdci místo pro tvůrčí a pošetilou radost. Vzpomínku na její srdce teď přechovávám v tom svém.

 Říká se, že vlastní život můžeme posuzovat podle kvality přátel. Ať si o nás myslí kdo chce co chce, při vědomí, že Eva byla naše kamarádka, naše prestiž stoupne – nejeden člověk o nás bude smýšlet lépe, než by tomu bylo bez Evina přátelství.

Být jejího přátelství hoden bylo skutečné požehnání.

Budu to přátelství vždycky nosit jako neviditelné vyznamenání, budu ho opatrovat jako nějaké ocenění, dárek na památku a talisman, vzpomínku na to, co je na tomto světě dobré a krásné.

Robert Fulghum

7. ledna 2011

16.1.2011
Novinky
v±echny novinky
 
Brzy vyjde
v±echny připravované tituly
ARGO spol. s r.o.
Milíčova 13, Praha 3
tel.: +420 222 781 601

  Pokročilé hledání zasílání novinek