O autorovi
Alan Weisman (nar. 1947, Minneapolis), americký spisovatel, novinář a pedagog, vystudoval původně literaturu. Doposud se věnoval především žurnalistice, ať už jako redaktor a reportér agentury Homelands Production, anebo jako vysokoškolský profesor. Na Arizonské univerzitě v současnosti vede vedle kurzů pro adepty novinářského řemesla také latinoamerické semináře. Etabloval se jako autor textů balancujících na hranici mezi publicistikou a populárně-naučnou literaturou.
Příspěvky do časopisů Harper‘s, The New York Times Magazine nebo Los Angeles Times Magazine (a mnohých dalších), stejně jako rozhlasové relace a knihy mu vynesly řadu prestižních cen a samotný Svět bez nás (The World Without Us) byl vyhlášen jako nejlepší populárně-vědecká publikace roku 2007 nezávisle na sobě dvěma magazíny: Time Magazine a Entertainment Weekly. Ze starších děl uveďme alespoň An Echo In My Blood (1999) či Gaviotas: A Village to Reinvent the World (1998).
Nejnovější kniha - Svět bez nás

Myšlenkový experiment, který se stal bestsellerem New York Times a za nejlepší populárně-vědeckou publikaci roku 2007 byl vyhlášen hned dvěma magazíny - Time Magazine a Entertainment Weekly.
Zajímalo by vás, co by se stalo, kdyby ze dne na den z naší zeměkoule zmizeli lidé? Jak dlouho by zůstaly po lidech na naší zemi stopy? Jak rychle by se zhroutila námi vybudovaná infrastruktura? Jak dlouho by bez naší péče vydržely stavby, metro a města? Památky a umění? Co z toho nejdéle, a co by naopak spadlo jako první? Kteří živočichové by z našeho zmizení profitovali, a kteří by naopak zanikli s námi? Předpokládá se např., že by spolu s námi zcela přirozeně vyhynuli švábové, ale ptáci by na tom byli mnohem lépe a vyvinuli by se v mnohé nové druhy. Jak by dopadly farmy, pole, národní parky a zahrady? Nejdelší životnost na zemi bez nás by měly bronzové sochy, umělá hmota a radiové vlny. Zároveň je z některých oblastí na zemi, které člověk poničil, a posléze opustil (např. Černobyl), patrné, že příroda má sebeuzdravující moc. Více o knize…