Edice Memoria medii aevi – Paměť středověku

Autorem kroniky, jež přináší podstatné zprávy o dějinách Polabských Slovanů (Venetů), byl saský kronikář Helmhold, který žil ve 12. století (1120 - po 1177) a byl knězem v Bosau nedaleko Plönu.

Autor gótských (Getica) a římských dějin (Romana), sepsaných kolem roku 550 n. l., stojí na pomezí mezi dvěma epochami. O jeho životních osudech není mnoho známo vyjma faktu, že se sám hrdě hlásil k příslušnosti ke germánskému kmeni Gótů.

Výbor latinských středověkých visiones, tj. vidění, zahrnuje okolo dvaceti nejznámějších textů, mezi nimi např. Thurkillovo, Dryhthelmovo, Fursovo či Barontovo vidění.

Soubor pramenů dokumentujících poslední období existence muslimského panství v Granadě a kraji al-Andalusu, jímž se v podstatě uzavírá středověká historiografie muslimského Španělska.

Klasický, do jisté míry modernizovaný překlad doplňuje předmluva a poznámkový aparát předního znalce českých dějin Martina Wihody.

Sborník zahrnuje staroirské texty vztahující se k bájným plavbám do jiných, ať už fantastických, nebo reálných světů a s nimi úzce související latinské dílko známé pod názvem Plavba svatého Brendana.

Texty poskytují unikátní a velmi zajímavý pohled na dějiny křížových výprav z druhé strany - tedy z muslimské perspektivy, a představují i pestrý obraz rozličných historiografických a literárních stylů typických pro arabské písemnictví.

Biskup ve Flintshire a ve Westminsteru sleduje panování všech britských králů od Bruta až po velšské krále vládnoucí v 11. století. Třetina jeho Historie je však věnována králi Artušovi a kouzelníku Merlinovi.

Haličsko-volyňské knížectví se rozvíjelo na velmi exponovaném pomezí střední a východní Evropy a bylo nuceno žít v neustálém kontaktu se světem pravoslaví a katolicismu, světem baltského pohanství a stepních etnik.

Autor Kroniky byl královským úředníkem a archivářem. Měl tudíž přístup k důležitým pramenům, díky čemuž je jeho dílo spolehlivým zdrojem informací o dějinách portugalského království ve 2. polovině 14. století.

Dílo líčí dějiny polského státu od jeho počátků v 8. století a vládu Piastovců až k roku 1113, do doby Boleslava III. Křivoústého. Poskytuje i řadu údajů k celému středoevropskému regionu, včetně vzájemných vztahů mezi českým a polských státem.

Kronika podává zprávy o dějinách a geografii severního Německa, Dánska a dalších skandinávských zemí, či o misiích k severským i slovanským národům a podmaňování jejich území ve jménu šíření křesťanství.

Kronikářské dílo merseburského biskupa Dětmara, napsané přibližně v letech 1013–1018, je jedním z nejobsáhlejších pramenů k dějinám střední Evropy kolem roku 1000.

Dějiny Anglů vylíčené osobitým stylem jednoho z největších učenců raného středověku a nejznámější dílo učence a mnicha Bedy Venerabilis (672/3–735).

Středověké latinské texty Popis Walesu a Cesta Walesem jsou první ucelené práce, které se zabývají výhradně keltským Walesem. Gerald z Walesu zaznamenává zejména dávné velšské zvyky, jež srovnává se situací v Anglii i na kontinentě.

Zpráva o tom, jak účastníci 2. křížové výpravy roku 1147 osvobodili Lisabon, je psána formou dopisu. Jejím autorem je pravděpodobně muž jménem Raul, bojující v anglických oddílech.

Kronika Franků tourského biskupa Řehoře představuje jedinečný pramen o historii francké říše 5. a 6. století.