Kniha Podivuhodný svět bonsají - obálka

Podivuhodný svět bonsají

Autor: Herynek Petr, Hrdličková Věna

Doporučená cena: 448,- Kč

přejít na detail knihy

Ukázka z knihy

 

Bonsaje – miniaturní stromky v miskách

 

V jediném stvolu trávy

je obsažen celý vesmír.

 

Sóami (1472–1523)

  

Tvorba bonsají, miniaturních stromků v miskách, je specifickým zahradnickým žánrem. Propojuje totiž pěstitelské postupy s výtvarnými, podobně jako je tomu u scenerických zahrad. Na rozdíl od nich se tu však vidění světa a bohatý emocionální obsah promítají do nepatrného prostoru keramické misky. Takový stromek, jenž je často výsledkem práce a tvůrčího úsilí několika generací, je stejně esteticky působivý jako vynikající malířské nebo sochařské dílo. Divák před ním zůstane bezděky obdivně stát, aniž si často v prvním okamžiku uvědomí, z jakého vlastně důvodu.

 

V liniích bonsaje, v jejích tvarech i v barevném ladění najdeme mnohé z toho, co nás napadá, přemýšlíme-li o životě, přírodě, zrodu a zániku. Je tu v jakoby náhlém a nečekaném zastavení postižena krása, která nás už tolikrát zaujala a tolikrát nám v přírodě při pohledu na strom, dotýkající se oblohy nebo vyvstávající z mlhy, opět unikla.

 

Když se pěstitel či milovník bonsají na miniaturní stromek dívá, proběhne mu v mysli vše, co rostlina asi prožila, než dosáhla vyvážené, nikoliv však konečné podoby. Vždyť zatímco ji lidská ruka přetváří v umělecké dílo, ona se i nadále řídí svým vlastním životním rytmem. Raší, kvete, plodí, její listí se zbarvuje a opadává. A když vydá ze sebe to nejlepší, ukládá se ke spánku. Ten však neznamená zánik, ale jen načerpání sil k novému probuzení. Tváří v tvář této živoucí syntéze přirozené i umělé krásy podléháme kouzlu, jež nás vtahuje do nového, dosud nepoznaného světa.

 

Miniaturní borovice, silná a vzpřímená, s kořeny pevně vrostlými do půdy, s borkou poznamenanou prožitými strastmi, je uměleckým ztvárněním stromu rostoucího v přírodě, jemuž je dopřáno, aby jeho vrcholek „plul v oblacích“. Toto štěstí mu po generace záviděli básníci.

 

Linie kmene, spleť kořenů, jejich na povrch vyčnívající zauzliny, hladkost či drsnost kůry, několik květů roztroušených tu a tam na větvích jako drobné hvězdy, podzimní nádhera barev, holé větve vytvářející podivuhodný dezén prostých čar a křivek – nic z toho neujde pozornosti pěstitele, který se od vnější podoby stromu propracovává k co nejvýstižnějšímu vyjádření jeho podstaty, aby z něj učinil miniaturní obraz přírody. Zabývaje se jednotlivostmi, neztrácí ani na okamžik ze zřetele celek. Na splnění své tvůrčí tužby nezřídka čeká dlouho, přesto však trpělivě. Ví, že pokud žije, nenastane nikdy okamžik, aby se jeho ruka vždy znovu nezvedla k láskyplnému doteku upravujícímu strom, a že přijdou další generace těch, kdo budou v jeho díle pokračovat. To je skryté kouzlo bonsajistické tvorby.

 

Miniaturizace jako umělecká metoda uplatňovaná na živém, proměnlivém materiálu, nezdomácněla v Číně, jež je její kolébkou, náhodou. Vycházela z čínské představy o harmonické jednotě světa, člověka a přírody, celku jakoby vzájemně propojeného neviditelnými nitkami. Z toho zcela přirozeně vyplynula myšlenka vyjádřit velké malým, promítnout makrokosmos do mikrokosmu. To bylo po staletí hlavní vnitřní náplní uměleckých oborů jako je malířství, kaligrafie, poezie, tvorba zahrad, bonsají, scenérií na mísách a umění uspořádávání květin.

V zahradní a bonsajistické tvorbě hrála však původně zřejmě významnější roli motivace spíše praktická než estetická. Souvisela s potřebami dávného člověka najít způsob, jak se chránit před neblahými vlivy, které podle jeho názoru ohrožovaly jeho existenci. Taková situace mohla nastat zvláště tehdy, kdy byla zásahem lidské ruky narušena přírodní harmonie a souhra principů jin a jang. Byl-li však dodržen složitý systém symbolů, zaručující rovnováhu mezi světlem a tmou, vlhkostí a suchem, hranatostí a oblostí i ostatními vzájemně se doplňujícími protiklady, vytvářela zahrada kolem obydlí ochranné pásmo.

 

Každý miniaturní útvar, ať již to byl stromek nebo krajina na misce, představoval koncentraci magických sil. Člověk mohl mít takovou miniaturu ve své těsné blízkosti jako talisman.

 

Pod neotaoistickým vlivem, který se rozšířil ve 3. a 4. století a trvale působil na estetické myšlení, se v Číně tyto živoucí miniatury postupně staly prostředkem k regeneraci sil, k prodloužení života a dokonce i jednou z cest k dosažení nesmrtelnosti. To byl cíl, jehož lákavým vidinám čínští přívrženci taoistické mystiky zcela propadli. Ve svých nesčetných úvahách na toto téma, které měly obvykle podobu praktických pokynů – ať již to byla gymnastická či dýchací cvičení nebo přísná životospráva – dospěli k názoru, že v malém stromu je koncentrována životní síla čchi (japonsky ki) stromu velkého. Ten, kdo umí pěstitelskými zásahy udržet rostlinu při životě, vládne i schopností udržet ve vlastním těle veškerou životní energii, nutnou k dosažení dlouhověkosti.

Sledujeme-li historii pěstování miniaturních stromků v miskách v Číně a v ostatních zemích východní Asie, kam tento žánr pronikl, především v Japonsku, Koreji, dnešním Vietnamu a Thajsku, dojdeme k závěru, že to byl jev širokého kulturního dosahu. Byl nejen výrazem pěstitelské dovednosti, ale i synkrezí filozoficko-náboženských názorů. Navíc se do něj promítly i konotace výtvarné, literární a etické. Ještě dnes zdůrazňují čínští znalci, že podmínkou pro úspěšné pěstování miniaturních stromků v misce je kromě dobrých pěstitelských znalostí i představivost, vkus, vzdělání v malířství a poezii a v neposlední řadě i morální integrita pěstitele.

 

Čínská bonsajistická tvorba prošla v běhu své historie, dlouhé více než půldruhého tisíce let, v souladu se společenskými proměnami několika vývojovými etapami a nabyla rozličných podob. K velkému potěšení milovníků tohoto umění nezanikly dávné tradice ani v současné Číně, i když jsou ve světě zatím méně známé než japonské.

 

Čínské pchen-ťingy mají svá specifika. Říkalo se jim „rukávcové zahrady“, protože v Číně sloužily široké rukávy tradičního šatu jako kapsy, do nichž se ukládaly nejrůznější drobné předměty. Umění shrnuté v axiomu „prostřednictvím malého vidět velké“ (i siao ťien ta) tu bylo v průběhu věků propracováno k udivující dokonalosti.

 

Pchen-ťingy jsou pro Číňany, podobně jako zahrady, básněmi beze slov, do nichž se promítají proměny nebes i země. Tyto trojrozměrné obrazy umožňovaly odedávna lidem „cestovat“ po celé Číně a poznávat tak kraje, kam by se při velké rozloze své země nikdy nedostali, a s nimi i jejich různorodou flóru. Protože pěstování bonsají bylo souputníkem malířství, řídilo se tvarování rostlin jeho zásadami. Miniaturní stromky byly současně také zrcadlem charakteru a vkusu jednotlivých pěstitelů, dokumentem jejich zaujetí, píle a trpělivosti.

 

To všechno jsme si uvědomovali, když jsme v Pekingu před mnoha lety, kdy v Číně vládl ještě jiný životní rytmus než nyní, obdivovali  zvláště v době svátků jara  květy obsypané miniaturní stromky slivoní, prodávané na trzích nebo donášené přímo do domu zahradníky, kteří oznamovali svůj příchod zpěvným voláním. Dnes jsou stálými přehlídkami čínského pchen-ťingového umění bonsajové zahrady v mnoha čínských městech, především v jihovýchodních a jižních oblastech, kde lze vidět velmi staré stromky často jedinečné hodnoty.

 

Umění pchen-ťingů je těsně spjato s rozvojem čínských zahrad. Jejich počátky sahají do hluboké minulosti, neboť podobně jako zahrady japonské postihují nekonečno konečnými prostředky, a sbližují tak člověka s přírodou a vesmírným děním. K tomu je nutné dodat, že čínská flóra je vzhledem k velké rozloze země neobyčejně bohatá a že obyvatelé „Země středu“ tak měli záhy značné botanické znalosti. Vždyť již Konfucius (podle tradičního datování 551479 př. n. l.) doporučoval svým žákům, aby pozorně studovali Knihu písní (Š´-ťing), nejstarší čínskou básnickou sbírku, kromě jiného i proto, že se v ní mohou seznámit se jmény živočichů a zvláště rostlin. Za zmínku stojí, že v Š´-ťingu je zmíněno celkem devadesát sedm rozličných názvů čínské flóry.

 

Zdrojem poznání toho, jak se vyvíjelo umění pchen-ťingů a jejich sesterského žánru šan-šuej pchen-ťingů – krajinek na míse, jsou rozmanité písemné prameny, od poezie až po zápisky, náhodné zmínky a dochovaný obrazový materiál. Archeologické výzkumy odhalují stále nové skutečnosti. V pchen-ťingové zahradě Lung-chua, jež je součástí šanghajské botanické zahrady, je v pavilonu věnovanému historii miniaturních stromků vystavena kopie střepu z nedávných vykopávek, pocházejícího ze čtvrtého tisíciletí př. n. l., na němž je jako dekorace vyobrazena rostlina pěstovaná v nevysoké, obdélníkovité misce. Čínští odborníci ji pokládají za prapředka umění pěstovat rostliny v nádobách.

 

Jinak je známo, že se již v dávné minulosti v čínských zahradách užívalo kamenů jako symbolů hor a že se v době vlády dynastie Chan (206 př. n. l.220 n. l.), kdy nastal všeobecný kulturní rozvoj, stalo zvykem znázorňovat přírodu na vymezené ploše prostřednictvím kamenů, stromků a vody. O zálibě v miniaturizaci svědčí i vyprávění o kouzelníkovi Fej Čchang-fangovi z doby Východních Chanů (25220), který prý uměl zmenšit krajinu včetně lidí, povozů a zvířat tak, že se vše vešlo do pouhé tykve. Ze stejné doby pocházejí i nástěnné malby z hrobek objevených v roce 1954 ve městě Wan-tu v provincii Che-pej, kde je mimo jiné znázorněna i rostlina o šesti stoncích s červenými květy, pěstovaná v kulaté misce.

 

… pokračování příběhu naleznete na 195 stranách knihy Podivuhodný svět bonsají.

Objednejte si knihu hned teď v internetovém knihkupectví Kosmas.cz se slevou 15%.

Napište vlastní komentář

Četli jste knihu Podivuhodný svět bonsají?
Tak neváhejte a napište vlastní komentář. Podělte se s ostatními čtenáři o své hodnocení.
Hodnocení
výborné
Nadpis recenze *

Váš komentář *

Vaše jméno

Město

Nejprodávaněj±í knihy
v±echny nejprodávaněj±í tituly
Kmenoví autoři
v±ichni kmenoví autoři
 
Brzy vyjde
v±echny připravované tituly
ARGO spol. s r.o.
Milíčova 13, Praha 3
tel.: +420 222 781 601

  Pokročilé hledání zasílání novinek