Tahle země není pro starý

(...) McCarthyho hrdinové mluví podobně jako mluvívají hrdinové detektivek drsné školy. Jsou to úsečné věty, někdy plné až banálních konstatování, ale je z nich cítit tíha, kterou na sebe vzali, nebo kterou jim osud naložil. A také cosi jako základní životní moudrost, nebo spíše víra, k níž se tyto postavy upínají. Závěr patří šerifovi, který se vrací ke své ženě a nachází krátké útočiště před rudnoucím světem v teple domácího krbu. Rodinné hodnoty je to poslední, na čem ještě můžeme stavět, říká v tomto gestu McCarthy. Mistrovsky píšící moralista, ze kterého mrazí v zádech.

(...) Drsný a napínavý, leč smutný thriller, který se odehrává v USA kousek od mexických hranic i za nimi někdy koncem sedmdesátých let 20. století. Nikdo to tu nepřežije, jen ten nejchladnější vrah. (...) Ale čtení je to strhující.

(...) Magnetičnost, která z tak povědomé látky vytváří neotřelou záležitost a z jejího tvůrce jednoho z nejpůsobivějších reformátorů anglickojazyčné beletrie, souvisí s tím, jak je zaznamenána. (...) McCarthy vystřílel ze svých děl uvozovky a setřel hranice mezi autorskou řečí a promluvami postav do proudu, ve kterém se provinční a hispánské výrazivo slévá s vnitřními monology a určuje textu rytmus, jímž se pak kniha vpaluje do čtenáře svou nepřímostí. To spisovateli umožňuje nejen znejasňovat emoce mluvčích, ale i fascinovat nezúčastněným chladem, s jakým zapisuje dialogy nebo zničehonic utne trestnou výpravu za tím, kdo oloupil zloděje. Jako bychom vážně čelili vraždě v motelu, a ne jejímu mediálnímu zinscenování.

(...) Z románu Tahle země není pro starý je patrná nostalgie po časech, kdy se problémy řešily uvnitř vesnice, kdy lidé znali jeden druhého a uznávali autority - a kdy zabíjet nebylo tak snadné. Jak je patrné z čerstvě oceněného románu Cesta, Cormac McCarthy už příliš nevěří, že by se podobné časy mohly vrátit. Proti zhoršení stavu dělá jen to, co mu přísluší: píše varovné, trochu moralizující, ale přesto výjimečné romány.

(...) Přes krátké, úsečné dialogy dospěje příběh až do strhujícího finále, v němž čtenář do poslední chvíle doufá, že zvítězí ta správná strana a s ní i spravedlnost.
McCarthyho styl je tu redukován až na samou podstatu vyprávění, najdeme tu jen minimum popisů krajiny. Díky tomu je Tahle země není pro starý až filmově akční; koneckonců, příběh adaptovali pro filmové plátno bratři Coenové.
Celkový dojem 90%