Kniha Let čarodějnice - obálka

Let čarodějnice

Autor: Hakl Emil

Doporučená cena: 298,- Kč

přejít na detail knihy

Ukázka z knihy

Na obrazovce se objevily létající talíře. Pořád tentýž film, disk jsme nevyměňovali. Přistály u lesa, otevřely se rampy a po nich vklouzly do světa další tarantule, rovnou už ty veliké.

            „Heleď,“ řekl jsem. „A mrkla ses mi teda?“

            „Mrkla, ale nic nemaj. Hlavní případ, kterej řešej, je tělo bez obličeje, který našli za Zličínem, chyt se toho někdo z radnice. Jinak samý loupežný přepadení, aktivista, co se udusil zvratkama, jedna střílečka a jeden pobodanej, ten a dva chlapi z lítačky jsou na tom blbě. Souvisí něco z toho s tebou?“

            Zavrtěl jsem hlavou.

            „Takže jo?“

            „Ne,“ řekl jsem.

            Uvědomil jsem si, že ji znám jen jako lehce ironickou bytost, která umí používat slova. Vůbec ji neznám, zčistajasna u ní bydlím a ke všemu to s ní řeším. Rojnice oblud postupovala obilným lánem k nic netušícímu městečku. Největší z nich zašlápla traktor i s vyjeveným traktoristou. Chlap se divil, až mu vypadl doutník. Tarantule se kymácely mezi domky a vyžíraly jejich obyvatele. Další systematicky bořila benzínovou pumpu, aby spolu s ní vybuchla. Nakonec se to vyřešilo, členovci zmizeli a do ulic se vracely rodinky. Na nebi se zjevila eskadra talířů.

            „Letěj pryč, chudinky,“ vzdychla.

            „To ale nebyl, jak si možná myslíš, špatnej biják,“ namítl jsem.

            „Mně se líbil, já ho viděla poprvý.“

            „Krása,“ horoval jsem. „Jednoduchý jak facka! Žádnej digitál, žádná podprahová špína, čistá iluze!“

            „Tak schválně, co všecko vydržíš,“ řekla a pustila další kus.

            Obraz nám nabídl opuštěnou garáž, osvětlené akvárko, v něm ryby. Proč má Rejnok ty oči v nádrži na ryby? podivil se chlap s ohonem a hleděl do akvária, na jehož dně se vznášely lidské bulvy. Slídíš za mnou, Lou? vystoupil zpoza bedny muž s dočista hranatou hlavou. Hledám tě, Rejnoku, řekl Lou, nikdes nebyl. Měl jsem práci. Měl jsem o tebe starost. Lžeš, pronesl Rejnok, já a Anna jsme ti ukradený, jde ti pouze vo prachy! dodal a chlapa s ohonem zabil.

            Do čehož Barunka mluvila, shýbala se, hledala sirky, pila, cosi vykládala. Seděl jsem v uklidňující, vše obalující akustické mlze. „A to si představ,“ říkala, „že tenhleten Tomáš dochází do ňákýho spolku, kde provozujou holotropní dejchání, do toho cucaj ňákej speciální spíd a ve finále si zasouvaj různý předměty do různejch tělesnejch otvorů.“

            „Do jakejch?“ zeptal jsem se. „A jakej Tomáš?“

            „Mě nikdy nepřizvali, tak naštěstí víc nevim. Jakej Tomáš, copak mě neposloucháš?“

            „Mě teď zajímá, co chce udělat Rejnok. Jak to, že stíháš sledovat tolik cílů zároveň?“

            „Ženský maj silnější provazec mezi hemisférama, lepší koordinaci,“ pochlubila se.

            Sakra! Byli jsme tak blízko a ten chlap nám pláchnul! pokračoval film. Asi narazil na Rejnoka. Jo. A ten mu za to vytrh obě oči!

            „A jaký předměty používaj?“ nedalo mi.

            „Víc nebo míň vhodný.“

            „A ty míň vhodný?“

            „Mrkni se sám,“ sehnula se a s prasknutím v rameni vyjmula zpod postele středně velikou krabici.

            Anno! Zabiju tě! Vím, že mě podvádíš! oznámil Rejnok ulici. Ááá, ááá! Buch! Ua, ua! Bž! Buch! skočili na něj ze všech stran a už kopali a krváceli.

            Krabice obsahovala sadu nezdravě zbarvených nástavců. Seděli jsme vedle sebe na kanapátku, já ty předměty vytahoval a kladl je mezi nás. Ve světle stolní lampy se zjevovaly hnusně řasnaté medúzy, velké světélkující buřty, načervenalí nezmaři, všelijaké trychtýře, vývěvy, sežmolené kolíky a měchýře, ukončené madly a šiškami.

            „Měli by jít k psychiatrovi,“ řekl jsem.

            „Psychiatři jsou mezi nima dva, taky ňákej psychoanalytik, filmovej kritik, pár právníků, pár novinářů, znáš to. Dokumentujou si to na video, což je myslim na věci rajcuje zdaleka nejvíc, že se maj vzájemně v hrsti.“

            Jedna šištice reagovala na uchopení tím, že hvízdla. Odhodil jsem ji na koberec.

            „Netvrdila jsem, že jde vo sympatickej spolek,“ ohradila se.

            Bž, bž, ááááá, ua, ua, řezali do sebe herci.

            „A proč to máš u sebe ty?“ zeptal jsem se.

            „Tomáš to u mě přechodně deponoval kvuli ňáký žárlivce, se kterou bydlí.“

            „Teď by mohli přijít a najít nás tu s touhle zoologickou,“ napadlo mě.

            „Voni tak rychlý nebejvaj, neboj,“ řekla a vložila mi studené, příjemným způsobem kostnaté ruce do dlaní. „Nejdřív tak za tejden. Právě jsme se dostali na maximum tělesnýho kontaktu mezi náma,“ upozornila mě.

            Zahříval jsem jí hrábě a přemýšlel, co bych asi dělal, kdyby doopravdy přišli. Pozdravil bych.

… pokračování příběhu naleznete na 268 stranách knihy Let čarodějnice.

Objednejte si knihu hned teď v internetovém knihkupectví Kosmas.cz se slevou 15%.

Napište vlastní komentář

Četli jste knihu Let čarodějnice?
Tak neváhejte a napište vlastní komentář. Podělte se s ostatními čtenáři o své hodnocení.
Hodnocení
výborné
Nadpis recenze *

Váš komentář *

Vaše jméno

Město

Nejprodávaněj±í knihy
v±echny nejprodávaněj±í tituly
Kmenoví autoři
v±ichni kmenoví autoři
 
Brzy vyjde
v±echny připravované tituly
ARGO spol. s r.o.
Milíčova 13, Praha 3
tel.: +420 222 781 601

  Pokročilé hledání zasílání novinek