Kniha Hraje Bůh kostky? - obálka

Hraje Bůh kostky?

Autor: Stewart Ian

Doporučená cena: 498,- Kč

přejít na detail knihy

Ukázka z knihy

 

CITLIVÝ CHAOS

 

Chtěl bych

jen se pokusit,

prach tohoto světa smýt

kapičkami rosy.

Bašó

 

Japonský básník Bašó se narodil roku 1644 v Uenu v rodině samuraje nižší hodnosti ve službách rodiny Tódó. Ve věku čtyřiceti let se vydal na první sérii cest, které zaznamenal v Pamětech kostry vystavené vlivu počasí. Jeho výše citovaná báseň popisuje jaro v Saigjóově poustevně: „Pověstné jaro bylo přesně takové, jak jej básník popsal, ronící čiré kapky vody za zvuků kapy–kap.“ Bašó hledal obnovení své identity v meditacích o přírodě a krásu nalézal i ve věcech tak jednoduchých, jako je padající kapka vody. Půjdeme v jeho stopách, ale budeme hledat krásu na opačném pólu, tu matematickou spíš než tu poetickou. Ty dvě spolu souvisejí, obě hledají jednoduchost ve složitosti.

Obrazce tvořené proudící vodou kromě Bašóa fascinovaly mnoho dalších lidí. V Královské knihovně ve Windsoru například mají mnoho kreseb spletitých kaskád od Leonarda da Vinciho (obrázek 68). Výstižně zachytit tečení představuje výzvu pro každého umělce. Lidé, kteří si budou jeho díla prohlížet, dobře vědí, jak se voda chová, a když to obraz nevystihuje dobře, ihned si všimnou, že něco není v pořádku. Ale není to dojem formulovaný vědomě: poznají, že je tam chyba, ale jen zřídka budou tušit, kde by mohla být. Stejně jako já, když se v hospodě podívám na obrázek loveckých koní, vidím, že vypadají nějak prapodivně, a dokonce i tuším, čím to je. Možná je špatně úhel, jak mají při běhu nohy, nebo možná výška koňského těla nad zemí. Ale ani za nic bych nebyl schopný vysvětlit, jak cválajícího koně nakreslit. Leonardo spojil instinkt vědce s viděním umělce a vědomě podnikl kroky pro zlepšení výstižnosti svých děl. Pečlivě prostudoval zvířata, lidské tělo, mraky, stromy – cokoli jen může malíř či sochař chtít zobrazit. A on i jeho současníci věnovali zvlášť velkou pozornost vodě.

Voda se tehdy považovala za jeden ze čtyř živlů, z nichž je stvořen celý vesmír, a tedy byla víc než pouhou kapalinou. Byl to symbol běhu života, protože voda, stejně jako život, plyne. Rodí se, vyrůstá, hýbe se, mění se, umírá. Potůček od pramene se promění v bystřinu, řeku, valící se dravý proud, oceán. Řeka může klikatě meandrovat napříč rovinou, vyřezávat hluboké kaňony do prastarých skal uložených na dno moře před stamiliony let, vrhat se do propasti jako velkolepý vodopád nebo se nechat zanést bahnem a rozprostřít se do gigantické delty svého ústí. Z klidného moře se může stát zuřivé monstrum s napěněnými příbojovými vlnami, moře zmítané bouří může znenadání utichnout v klidné a rovné. Německý básník z konce osmnáctého století Friedrich Leopold, Freiherr von Hardenberg, který používal literární pseudonym Novalis, vodu nazýval „citlivý chaos“. To není špatně vyjádřené.

 

Tajemství vodovodního kohoutku

Obvykle považujeme vodu za něco samozřejmého. Je to něco, co teče z kohoutku. Málokdy si vzpomeneme na ohromné dílo techniky v pozadí této všední skutečnosti. Až se jednoho dne zřítí viktoriánský tunel, který přivádí vodu právě do našeho kraje, získají takové myšlenky novou dimenzi naléhavosti, ale prozatím, když si myjeme ruce nebo plníme kýbl vodou, jsou naše myšlenky někde daleko.

Jaký nástroj by mohl při noření se do hloubky citlivého chaosu pomoci lépe než obyčejný vodovodní kohoutek? Podívali jste se někdy, jak teče voda z kohoutku? Myslím opravdu podívali, ne že jste do ní strčili kartáček na zuby. Inspirován svou vlastní výřečností jsem to dnes ráno pravděpodobně poprvé v životě udělal. Nemůžu zaručit, že váš kohoutek bude dělat totéž, co dělal můj, ale stejně tento pokus doporučuji, zjistíte spoustu věcí. Řeknu vám, co jsem viděl já.

Podstatou vědeckých pozorování je systematičnost. Připouštím, že k mnohým důležitým objevům, jako je třeba antibakteriální působení penicilínu, se dospělo náhodou, ale i ty musejí být potvrzeny a využity metodami systematičtějšími. Když bude milion opic bušit do psacích strojů, jednou napíšou určitě i Hamleta, ale nechtěl bych na to čekat. Takže jsem se pustil do systematičtější činnosti. Jak se mění vzhled vody vytékající z kohoutku, když budeme pomalu zvyšovat průtok?

Otevřete kohoutek jenom trošku. Co se stane? Kohoutek kape, pochopitelně. Když se pohyb ustálí, je vidět, že kohoutek kape pravidelně a intervaly mezi jednotlivými kapkami jsou konstantní.

Otevřete kohoutek o maličko víc. Rychlost kapání se zvyšuje, ale stále kape pravidelně. Stále po nepatrných krocích zvyšujte průtok: děje se pořád totéž. Trpělivost. Život vědce je jedno nekonečné období poklidu přerušované chvilkami dramatu a vzrušení.

Je jistý bod, ve kterém se padající kapky spojí dohromady a utvoří ustálený proud. Máte ho? Dobrá. Ale jsem nucen poukázat na to, že jsme propásli jednu opravdu zajímavou pasáž. Předtím, než se kapky spojí v proud, dojde ještě k několika dalším fázovým přechodům poměrně rychle za sebou. Pokud jste byli netrpěliví a zvyšovali průtok po příliš velkých krocích, vraťte se zpátky a zkuste to znovu.

Prvním z těchto přechodů je změna rytmu padajících kapek. Z pravidelného kap–kap–kap se stane spíš něco jako kapykap-kapykap-kapykap, dvojice kapek v rychlém sledu za sebou, pauza, další dvojice. Pořád je to pravidelné, ale je to jiné.

S dobrým vybavením by se vám mohlo podařit najít další změny v rytmu, zase jiné a taky pravidelné. Očima a ušima se mi to nepodařilo. Dál jsem viděl něco mnohem podivnějšího. Kapky začaly padat nepravidelně. Už padají poměrně rychle za sebou, ale pořád je vidět a slyšet oddělené kapky. Rytmický zvuk je pryč a vystřídalo ho něco mnohem složitějšího.

Takže tady je na rozmyšlení další přechod: kapky, které ztratí rytmus. Brzy poté, jak už jsem řekl, se kapky spojí v ustálený tok. Tok se může zpočátku ještě v dolní části trhat na jednotlivé kapky, ale brzy začne být klidný a hladký. Tenký zužující se provázek z kohoutku do umyvadla. Specialisté na dynamiku kapalin tomu říkají laminární proudění: kapalina se pohybuje v tenkých vrstvách (latinsky laminae), které po sobě hladce kloužou, jako když se balíček karet rozhodí po stole.

Zvyšte průtok na přibližně normální úroveň. Vytékající proud je stále laminární, i když se může vzhled vody změnit, jako kdyby se proud snažil rozdělit na dvě části nebo možná do spirály. Teď pusťte vodu úplně naplno. Hladké laminární proudění se rozbije, voda naráží na umyvadlo velikou silou a tok je zpěněný a zase nepravidelný. Je to turbulentní proudění a máme zde druhý důležitý přechod: z laminárního proudění na turbulentní.

Zavřete kohoutek, vytřete podlahu, pokus je ukončen. Teď je na řadě matematika.

 

… pokračování příběhu naleznete na 432 stranách knihy Hraje Bůh kostky?.

Objednejte si knihu hned teď v internetovém knihkupectví Kosmas.cz se slevou 15%.

Napište vlastní komentář

Četli jste knihu Hraje Bůh kostky??
Tak neváhejte a napište vlastní komentář. Podělte se s ostatními čtenáři o své hodnocení.
Hodnocení
výborné
Nadpis recenze *

Váš komentář *

Vaše jméno

Město

Nejprodávaněj±í knihy
v±echny nejprodávaněj±í tituly
Kmenoví autoři
v±ichni kmenoví autoři
 
Brzy vyjde
v±echny připravované tituly
ARGO spol. s r.o.
Milíčova 13, Praha 3
tel.: +420 222 781 601

  Pokročilé hledání zasílání novinek