Lord Mord

(...) Urban nechá záporné postavy svého románu pozabíjet, ale ví, že taková satisfakce je nejen jaksi nehumánní, ale taky zůstává jen osobní a nic neřešící - ten hlavní zápas už je stejně prohrán a hrabě Arco neuspěje ani se svou individuální vzpourou, zbourán je i jeho dům. Právě tímto konceptem však dokázal, myslím si, prostřednictvím napínavého příběhu s tajemstvím vyvolat v život tu správnou otázku: Můžu já jako občan něco dělat? A možná i další: Koho například budete volit? Ty usměvavé, ustaraně optimistické tváře, které nás přesvědčují, že jsme všichni v jednom týmu, a proto chceme v Praze olympijské hry?

(...) Urban nachází úlevu v pletenci jednoduše i složitěji průhledných aktuálních narážek, průniků současnosti do příběhu z dávných dob, kdy Prahou, tou "provinciální zemljankou", lomcovala parostrojní modernizace, národnostní šarvátky, pogromy i strach z přízraků. Varoval nás ovšem už na samém začátku svého příběhu: "Dokonce i historie je smyšlená." Lord Mord (vypravený nakladatelstvím Argo v malém příjemném formátu a v nápadité grafické i výtvarné úpravě Přemysla Růta - což jsou už téměř erbovní znamení Urbanových próz) patří ke knihám, které stojí za to číst. A přemýšlet nad nimi. I o tom, co stojí mezi řádky.

(...) Dějové eskapády, jak naznačeno, napájejí dva základní zdroje: jedním je tradice krvavých románů, obecněji napínavého čtiva, druhým dobové politické a společenské reálie - sváry mezi českým, německy mluvícím a židovským živlem, ale zejména asanace řízená pražským magistrátem. (...) Nicméně obraz ghetta v Urbanově podání zdá se mi jedinečný. Podařilo se mu vytvořit dostředivý prostor, území, do něhož je čtenář vtahován stejně silně a neodbytně, jako je ghettem přitahován šlechtic Arco. Urban přitom ghetto neidealizuje: je to území zakouřené, špinavé, potemnělé, agresivní i bez těch ornamentálních vraždiček provedených monstrem jménem Masíčko. O životním stylu a ruchu v Praze přelomu 19. a 20. století se pochopitelně můžeme dočíst v dostupné literatuře historické či v dobové tvorbě beletrické, ale Urban vystavěl území, v němž se pohybujeme tak, že životní styl a obtíže té doby a toho místa pociťujeme velmi naléhavě, uvědomujeme si pomalost a obtížnost tehdejší existence ve srovnání se servisem, jímž jsme obklopeni my dnes.

(...) Lord Mord je románem nepochybně postmoderním - nejen využitím městského prostředí, nejen díky polemice s historií a sepětí děsivého s krásným či společensky významného se zanedbatelným, ale i v tezi poetické reprodukovatelnosti motivů a témat, která nemůže být samotnému textu ke škodě. Hra s nepůvodností či vrstvením nejrůznějších pretextů a charakteristických autorských prvků některých romantických a nyní i dekadentních autorů představuje výraznou vrstvu Urbanova stylu. Spisovatel v novém "historicko- hysterickém" románu tedy nijak neslevil ze svých předchozích autorských kvalit a skoro by se dalo říci, že ani nezklamal své skalní fanoušky, kterých v České republice i blízko za jejími hranicemi není málo.

(...) Na rozdíl od předchozích románů, v nichž Urban kladl důraz na jedno téma, v Lordu Mordovi umně propojuje více motivů. Spolu s Arcem, dělícím většinu svého času mezi návštěvy nevěstinců a šermířských tréninků, můžeme sledovat zárodky bouřlivých politicko- společenských změn na sklonku devatenáctého století, přičemž nejvýraznějším tématem je Arcovo znechucení z postupující asanace židovského města, které je nahrazováno přímými ulicemi lemovanými činžovními nebo bankovními domy. (...) Z románu čiší autorova radost z psaní příběhu, v němž mohl popustit uzdu své imaginaci a intelektuální invenci s jasným cílem pobavit nejen sebe, ale především své čtenáře.