Kniha Město Ember - obálka

Město Ember

Kniha města Ember I

Autor: DuPrauová Jeanne

Doporučená cena: 279,- Kč

přejít na detail knihy

Ukázka z knihy

[…]

 

Nazítří se Lina zastavila doma jen na tak na skok, aby se zbavila červené bundy poslů. Bez meškání zamířila do Potrubí. Doon se s ní sešel přede dveřmi, jak se dohodli, a zavedl ji do šatny, kde ji vybavil pláštěnkou a holínkami. Pak spolu začali sestupovat po dlouhém schodišti. Když se dostali do hlavního tunelu, Lina se zarazila a zírala na proudící vodu. „Nevěděla jsem, že je řeka tak prudká,“ ozvala se, když jí bylo zase do řeči.

„To jo,“ přikývl Doon. „Slyšel jsem, že do ní rok co rok někdo spadne. A jak tam sletíš, není žádná naděje, že by tě zase vytáhli. Řeka tě spolyká a odnese pryč.“

Lina se zachvěla. Tady dole byla pořádná zima – zmocnil se jí chlad, který cítila hluboko v těle, zahustil jí krev a zmrazil kosti.

Doon ji vedl cestou podél řeky. Po chvíli došli k otvoru ve stěně, zahnuli do něj a nechali hučící vodu za zády. Chlapec kráčel s jistotou klikatými chodbami. Jejich gumové holínky rozstřikovaly vodu z louží pod jejich podrážkami. Lina myslela na to, jak strašné musí být pracovat v téhle slotě den co den. Potrubí bylo děsivé místo, do kterého jako by lidé ani nepatřili. Ta černá řeka… připomínala něčí zlý sen.

„Tady se musíš sehnout,“ upozornil dívku průvodce.

Stáli před tunelem, který přehrazoval provaz s cedulí. „Ale tam není světlo,“ namítla Lina.

„Ne,“ potvrdil Doon. „Musíme jít po hmatu. Ale není to daleko.“ Podlezl pod provazem a Lina ho napodobila. Pak je obklopila tma. Dívka položila dlaň na stěnu a opatrně kladla jedno chodidlo před druhé.

„Tady jsou,“ ozval se chlapec. Zastavil se pár kroků před ní. Lina došmátrala až k němu. „Natáhni ruce před sebe,“ vyzval ji Doon. „Ucejtíš je.“

Lina nahmatala hladký tvrdý povrch. Na dveřích byla kulatá kovová klika a pod ní klíčová dírka. Vypadalo to jako obyčejné dveře – ne jako vchod do jiného světa. Ale právě proto bylo všechno tak vzrušující. Všechno bylo jinak, než člověk čekal.

„Zkus to,“ zašeptala.

Doon se natáhl po klice a stiskl ji. „Zamčený,“ zamumlal.

„Je tady někde nějaká pánev?“

„Pánev?“

„V pokynech se píše ,mal ocelov pan‘, co by to bylo jinýho? Třeba tam bude klíč.“

Začali šátrat kolem, ale nic neobjevili – jen kamenné stěny. Zkoušeli na ně klepat, přikládali uši ke dveřím, zkoušeli lomcovat s klikou. Chlapec se nakonec odhodlal vyslovit svoje obavy: „Dovnitř se nedostaneme. Asi bysme měli radši jít.“

Vtom zaslechli jakýsi zvuk. Šustivý, škrabavý zvuk, který jako by přicházel odněkud zblízka. Lina přestala strachy dýchat a chytila Doona za ruku.

„Rychle,“ zavelel šeptem chlapec. Vedl Linu zpátky k osvětlené části podzemí. Podlezli pod provazem, doběhli k nejbližší zatáčce a zarazili se. Tiše naslouchali. Štrachání se ozvalo znovu. A pak to zadunělo. Zavládlo ticho… Následovalo hlučné zasupění a pár slov, zamumlaných hlubokým chrapotem, které zazněly jako výstřel.

A pomalé kroky, pořád blíž a blíž…

Doon s Linou se přitiskli zády ke stěně a ani nedutali. Kroky se náhle zastavily, ozvalo se další zachrčení. Pak se zase rozešly a zdálo se, že se vzdalují. Vzápětí se opodál ozval jiný zvuk: cinknutí klíčů, otáčejících se v zámku, a cvaknutí, jako by odskočila západka.

Lina se užasle obrátila k Doonovi. Někdo vešel do tunelu za provaz a odemkl ty dveře! Naklonila se k chlapci, až měla rty skoro u jeho ucha. „Nepodíváme se, kdo to je?“ zašeptala.

Doon zavrtěl hlavou. „Radši ne,“ odmítl. „Měli bysme se vrátit.“

„Můžeme jenom nakouknout za roh.“

Pokušení bylo příliš velké. Přikradli se k místu, kde se tunel zatáčel a odkud bylo vidět ústí přehrazeného tunelu. Zatajili dech a vyčkávali.

Po chvilce se ozvalo heknutí, bouchnutí, otočení klíče v zámku – a další kroky, tentokrát svižné. Jakmile zdolaly provaz, zamířily k východu z Potrubí. Doon s Linou viděli neznámému jen záda: černý kabát, zacuchané tmavé vlasy. Postava se při chůzi trochu kolíbala. Lině byl ten krok nějak povědomý. Neznámý se za několik vteřin ztratil ve stínech.

 

Když chlapec s dívkou vyšli z podzemí, odložili pláštěnky i holínky a vydali se směrem ke Klepířskému náměstí. Tam se zhroutili na lavičku a pustili se do vzrušeného dohadování.

„Někdo se tam dostal před náma!“ vybuchla Lina.

„Když šel tam, šel pomalu – jako by něco hledal,“ pronesl zadumaně Doon. „Zato když se vracel, měl naspěch…“

„Jako by to našel! Co to bylo? Nevydržím to! Musíme to vypátrat!“

Chlapec vyskočil a začal rázovat kolem lavičky.

„Odkud měl ten klíč?“ uvažoval nahlas. „Našel taky nějaký Pokyny jako ty? A jak se dostal do Potrubí? Vsadil bych boty, že tam nedělá.“

„Ta jeho chůze mi byla něčím povědomá,“ mumlala si Lina. „Jenže nevím čím.“

„Zřejmě nějak otevřel ty dveře. To se nám nepodařilo,“ shrnul Doon. „Jestli doopravdy někam vedou a jestli za nima něco našel, tak by to měl urychleně oznámit ve městě. Bude z něj hrdina.“ Chlapec se znovu posadil. „Jestli našel cestu ven, tak budeme samozřejmě rádi,“ pronesl pochmurně. „Je fuk, kdo na to přijde, hlavně když to městu pomůže.“

„To je pravda,“ souhlasila Lina.

„Jenom… doufal jsem, že to najdeme my,“ dodal Doon.

„Jo,“ potvrdila zachmuřeně Lina. Představovala si, jaké by to bylo stát před celým Emberem a poslouchat, jak oznamují jejich objev.

 

… pokračování příběhu naleznete na 245 stranách knihy Město Ember.

Objednejte si knihu hned teď v internetovém knihkupectví Kosmas.cz se slevou 15%.

Napište vlastní komentář

Četli jste knihu Město Ember?
Tak neváhejte a napište vlastní komentář. Podělte se s ostatními čtenáři o své hodnocení.
Hodnocení
výborné
Nadpis recenze *

Váš komentář *

Vaše jméno

Město

Nejprodávaněj±í knihy
v±echny nejprodávaněj±í tituly
Kmenoví autoři
v±ichni kmenoví autoři
 
Brzy vyjde
v±echny připravované tituly
ARGO spol. s r.o.
Milíčova 13, Praha 3
tel.: +420 222 781 601

  Pokročilé hledání zasílání novinek