Evangelium ohně

(...) Michel Faber přitom využil žánru v současné literatuře velice oblíbeného, totiž takzvaného románu z archivu, kdy protagonista, většinou akademik, najde nějakou zajímavou památku a zaplete se do strhujícího příběhu, jenž zcela změní jeho život. To je schéma populárních filmů s Indianou Jonesem, Larou Croftovou, na náročnější úrovni pak například románů Umberta Eca nebo Posedlosti A. S. Byattové. Hlavní hrdina Faberovy prózy je nepříliš úspěšným odborníkem na aramejštinu, který je vyslán do Iráku, aby zde navázal spolupráci s místním muzeem. Než se však cokoli stihne domluvit, stane se muzeum terčem pumového útoku, při němž z jedné plastiky vypadnou aramejsky psané svitky popisující Ježíšovu smrt, údajně z pohledu očitého svědka.(...) Evangelium ohně je dobře napsanou, a tedy čtivou knížkou. Jde spíše o novelu než o román, autor se nezdržuje detaily ani ozdobami, jde přímo k cíli, což textu dodává značnou dynamiku. Tu naštěstí zachovává i vynikající český překlad, který umožňuje vyniknout zejména vtipu a komice Faberova vyprávění.