Kniha Pravidla směšného chování - obálka

Pravidla směšného chování

Autor: Hakl Emil

Doporučená cena: 248,- Kč

přejít na detail knihy

Ukázka z knihy

První část:

Jdi vejš!

 

 

1) Cesta symbolů je nebezpečná, protože je snadná a svůdná.

 

Kdo to napsal, na to si právě zaboha nemůžu vzpomenout. Jeden z té hromady autorů, jejichž spisy se letos prohrabávám. Sedím na zadním sedadle méganu, řítíme se k Lounům. Řídí Murgy, vedle něj se zubí Rulpo. Tak se mi představil – Rulpo. Spodní část jeho ostře řezaného obličeje vyplňuje širokánský apriorní úsměv pro všechny a pro všechno, a za tím úsměvem je podivně neurčitý člověk.

            „Tak co?“ culí se na mě.

            „Ale jo,“ říkám.

            „Cejtíš, jak se to blíží?“ vtahuje sykavky. „Uvědomuješ si to? Cejtíš to? Takový to sss – aaa?“ snaží se mi sdělit nějakou svoji adrenalinovou nebo jakou zkušenost.

            „Něco jo,“ připouštím.

            „A co?“

            „Že by nejspíš bylo pozdě, chtít se na to teď vybodnout.“

            „Stanou se i takový pády,“ cení chrup, „ale když to nedáš, budeš si připadat jako sračka, a to přece nechceš, ne?“

            „Hhh,“ říkám.

            Vidí, že ze mě víc nedostane, tak se otáčí, nasazuje sluchátka, ozařuje svým úsměvem vozovku a noří se do pravidelného tikání.

 

 

2) Nahmatávám v kapse bundy oblýskanou náprsní tašku po strýci.

 

Strýc byl celoživotní frajer, výtvarník-samouk, vnímal svět jako zátiší s nedojedenou snídaní. Zvlášť rád maloval zabijačky, precizně vyvedené prasečí půlky, vyvržená břicha, vály s kouřícími jelity. Občas i řezníka, ale z toho jenom čepici, týl a záda, lidi neuměl. Potil se u toho, vymačkával z tub na paletu barevné červy, míchal je špachtlí, bafal kubánské cigarety a funěl. Zatímco teta vláčela děti nahoru dolů po kolonádě a cpala do nich oplatky, aby nemusela přihlížet, jak jí strýc sviní kvartýr. Dědictví, které po sobě zanechal nejbližším, čítalo osmadevadesát olejomaleb, zástup věřitelů a dvě až tři nemanželské děti. Mně jeho prkenice slouží jako taška poslední záchrany, doklady, bankovky, žiletky, motouz, balení 1,0 mg neurolu pro případ nečekané psychické zátěže a tablo stilnoxu. Kdyby mě osud donutil spát v kanále. Na těch prvních pár dní.

            Vyloupávám a polykám jeden neurol. Miligram je prd, strkám pod jazyk raději ještě půl druhého.

 

 

3) Míjíme město Louny.

 

Za posledními domy se otevírá kraj sopečných kuželů. Vrchy a kopce, vrchy a kopce. Směřujeme k nejbližšímu z nich. Hora se přibližuje. Modř strání přechází v nazelenalou šeď, ta v našedlou zeleň. Tyčí se nad námi jako lysá tříhrbá Golgota.

            Po svazích se ženou stříbřité vlny, vítr češe trávu. Odbočujeme k ní, projíždíme přilehlou obcí, motáme se, pleteme, couváme, vracíme se, popojíždíme, parkujeme a vypínáme zapalování.

            Kluci vytahují z kufru rozměrný batoh. Chytáme ho ze dvou stran a vydáváme se pěšinou vzhůru. Stoupáme k sedlu. Pot mě pálí v očích. Rozkvetlé pampelišky se mají k odkvetlým zhruba jedna ku jedné.

Murgy i v nejprudším svahu naprázdno krauluje, tu udělá kotoul, tam ujde pár metrů po rukou. Sluchátky vybavený Rulpo vyluzuje vysoký bzukot, zpívá kleštěneckým falzetem a rozhoupává bágl.

V nestřežené chvíli strkám pod jazyk zbylou půlku neurolu. S kým jsem se to, doboha, scuknul.

 

 

4) Jsme nahoře.

 

Poskakují tu spousty červeno-modro-zeleno-oranžově oděných lidiček. To už mě taky kurtují do popruhů. Připevňují mi na záda jakýsi šustivý tuhý polovak, načež se v něm hrabou. Cloumají s ním. Rozprostírají špagáty. Do rukou mi dávají řidičky, Murgy je nazývá řidičky. Na hlavu dostávám absurdně vyhlížející přilbu. Žádají mě o mobil, berou mi ho, dávají mi ho k uchu. Rulpo mi přístroj přichycuje pomocí leukoplasti k lícní torbě. Fest přitlač, ukazuje Murgy. Křížem, ták. Ať to drží. To je vono. Přes to mi ještě nasazují velké žluté brýle.

            Celkem je mi to fuk. Z toho, co mi v rámci instruktáže vykládali, nemám v hlavě ani ň. Paměť to rozšmelcovala. Chová se letos jako mixér. Jsem plný jemně perlivé informační kaše. Což je podle všeho přirozená reakce na fůry románů, novel, monografií, encyklopedií, esejů, životopisů a jiného šperkosloví, na nepřetržitý příval četby, kterou se snažím vytěsnit veškerý volný čas přibližně od Vánoc.

            Murgy mi uděluje rady. „Víš, vo čem mluvim,“ ujišťuje se, „vnímáš mě?“

            „Nu jasňu,“ říkám s tváří staženou lepicí páskou.

            Mezitím si s někým potřásá rukou, s dalším si podává obě, na jiného mává. Dělá široké úkroky sem i tam. Dává tím najevo, že je správnej kluk. Mhouří divé oči do slunce. Je v tom.

            „Slyšíš mi?“ skřehotá.

            „Ju,“ odpovídám.

            „Takže! Vymákneš proud, jak jsem ti řikal, ustředíš ho, budeš se v něm držet, jasný. Dáš, co to pude, a pak ven, jak jsem ti řikal. Jasný, hjú? Najdeš plac, vyklesáš.“

 

 

 

… pokračování příběhu naleznete na 136 stranách knihy Pravidla směšného chování.

Objednejte si knihu hned teď v internetovém knihkupectví Kosmas.cz se slevou 15%.

Napište vlastní komentář

Četli jste knihu Pravidla směšného chování?
Tak neváhejte a napište vlastní komentář. Podělte se s ostatními čtenáři o své hodnocení.
Hodnocení
výborné
Nadpis recenze *

Váš komentář *

Vaše jméno

Město

Nejprodávaněj±í knihy
v±echny nejprodávaněj±í tituly
Kmenoví autoři
v±ichni kmenoví autoři
 
Brzy vyjde
v±echny připravované tituly
ARGO spol. s r.o.
Milíčova 13, Praha 3
tel.: +420 222 781 601

  Pokročilé hledání zasílání novinek