Kniha HHhH - obálka

HHhH

Autor: Binet Laurent

Doporučená cena: 398,- Kč

přejít na detail knihy

Ukázka z knihy

...

14

Učitel vyvolává: „Reinhardt Heydrich!“ Reinhardt vykročí ke stupínku, když jedno z dětí zvedne ruku: „Pane učiteli, proč mu neříkáte tak, jak se doopravdy jmenuje?“ Třídou to radostně zašumí. „Všichni přece vědí, že se jmenuje Süss!“ Třída vybuchne, žáci řvou smíchy. Reinhardt nic neříká, jen zatne pěsti. Nikdy nic neříká. Má nejlepší známky ve třídě. Zanedlouho bude nejlepší i v tělocviku. A není Žid. Tedy doufá. To jen jeho babička se prý podruhé vdala za Žida, jenže ten s jeho rodinou neměl nic společného. Takhle si tedy přebral všechny ty klepy a otcovo rozhořčené popírání, ale po pravdě řečeno si tím vůbec není jistý. Zatím aspoň všem vytře zrak při tělocviku. A až se večer vrátí domů, stačí otci před pravidelnou hodinou hry na housle říct, že byl zase nejlepší, a otec na něj bude pyšný a pochválí ho.

Jenže ten večer se hodina houslí nekonala, a Reinhardt dokonce nedostal ani možnost otci vyprávět, co bylo ve škole. Když se vrátil domů, dozvěděl se, že je válka.

„Proč je válka, tati?“

„Protože Francie a Anglie Německu závidí, synu.“

„Proč mu závidí?“

„Protože Němci jsou silnější než oni.“

 

15

Nic nepůsobí v historickém příběhu vyumělkovaněji než dialogy zkonstruované na základě pokud možno přímých svědectví z víceméně první ruky, a to pod záminkou, že chceme mrtvým stránkám minulosti vdechnout trochu života. Na úrovni stylu se tento postup snoubí s názorným popisem, jenž má za cíl načrtnout obraz tak živý, aby měl čtenář pocit, že ho přímo vidí. Když chcete oživit nějaký dávný rozhovor, výsledek vyznívá často nuceně a působí zcela opačně, než jak jste měli v úmyslu: příliš odhalí nitky, které příběh vedou, příliš zdůrazní hlas autora, který se snaží vrátit hlas postavám, jež si chtěl přizpůsobit.

Jsou jen tři případy, kdy lze věrně zrekonstruovat rozhovor: na základě zvukového, filmového či stenografického záznamu. Navíc ani posledně jmenovaný způsob není zárukou přesnosti do poslední čárky. Stává se, že stenograf zestručňuje, shrnuje, mění formulace, vytváří syntézu, ale dá se říci, že duch a tón projevu z0ůstanou jakž takž zachovány.

Moje dialogy budou každopádně smyšlené – s výjimkou případů, kdy se budu moci opřít o přesné, spolehlivé a do posledního písmenka věrné prameny. Bude jim pak ale přisouzena role nikoliv líčení, ale naopak čehosi jako podobenství. Buď tedy maximální přesnost, nebo maximální názornost. A aby nebyl čtenář zmatený, všechny dialogy, které si vymyslím (ale nebude jich moc), budou koncipovány jako divadelní scény. Kapka stylizace v oceánu pravdy.

 

16

Malý Heydrich, roztomilý, světlovlasý hoch, dobrý a pilný žák, rodiči milovaný, zdatný houslista, pianista a chemik, zároveň oplývá hlasem jako řehtačka, který mu ve škole vyslouží první z dlouhé řady přezdívek: říkají mu „Koza“.

Je to doba, kdy se mu ještě lze posmívat, aniž by za to hrozila smrt. Přitom jde ale o ono choulostivé údobí dětství, kdy se rodí nenávist.

 

17

V knize Smrt je mým řemeslem vytvořil Robert Merle románovou biografii Rudolfa Hösse, velitele Osvětimi, pomocí svědectví a poznámek, které Höss sepsal ve vězení, než byl v roce 1947 oběšen. Celá první část je věnována jeho dětství a přímo vražedné výchově, které se mu dostalo od ultrakonzervativního, mimořádně rigidního otce. Autor měl jasný záměr: snaží se zjistit příčiny, ba dokonce najít vysvětlení životní dráhy svého hrdiny. Robert Merle se pokouší uhodnout – záměrně říkám uhodnout, nikoliv pochopit –, jak se z člověka stane velitel Osvětimi.

Pokud jde o Heydricha, tento záměr – říkám záměr, nikoliv ambici – nemám. Netvrdím, že se Heydrich stal strůjcem konečného řešení proto, že když mu bylo deset let, jeho malí spolužáci mu říkali „Koza“. Nemyslím si ani, že za to jakkoliv mohou ústrky, kterým byl vystaven pro svůj údajný židovský původ. O těchto skutečnostech se zmiňuji jen kvůli ironickému zabarvení, které vrhají na jeho osud: z „Kozy“ se nakonec stane muž tak mocný, že se mu bude říkat „nejnebezpečnější člověk Třetí říše“. A Žid Süss se promění ve „velkého stratéga holocaustu“. Kdo by si to byl pomyslel?

 

18

Živě si to představuji.

Reinhardt s otcem se sklánějí nad mapou Evropy roztaženou na velkém stole v salonu a přemisťují drobné vlaječky. Soustředí se, neboť doba je vážná a situace se vyvíjí nepříznivě. Slavná armáda Viléma II. je oslabena vzpourami. Ty ale rozvrátily i francouzskou armádu a Ruskem naplno zmítá bolševická revoluce. Německo naštěstí není jako zaostalé Rusko. Německá civilizace spočívá na pilířích tak pevných, že je komunisté nikdy nemohou zničit. Ani oni, ani Francie. A samozřejmě ani Židi. V Kielu, Mnichově, Hamburku, Brémách i Berlíně se německá disciplína chápe otěží rozumu, moci a války.

Dveře se však otevřou a do pokoje vtrhne matka Elizabeth. Je celá bez sebe. Císař abdikoval. Byla vyhlášena republika. Kancléřem je jmenován socialista. Chtějí podepsat příměří.

Reinhardt strne, oněmí, vytřeští očí a otočí se k otci. Ten ze sebe až za pár dlouhých vteřin vypraví jedinou větu: „To není možné.“ Je 9. listopadu 1918.

 

19

Nevím, proč byl Heydrichův otec Bruno antisemita. Zato ale vím, že byl považován za velmi zábavného chlapíka. Údajně to byla veselá kopa, výtečný společník. Mimochodem se říkalo, že vypráví tak skvělé vtipy, že prostě musí být Žid. Přinejmenším tenhle argument o jeho synovi neplatí: ten nikdy žádným zvláštním smyslem pro humor nevynikal.

 

20

Německo prohrálo, zemí zmítá chaos a podle názoru stále rostoucího počtu obyvatel ji Židé a komunisté vlečou do záhuby. Mladý Heydrich jako tolik jiných udělá silácké gesto a nechá se naverbovat k Freikorpsu, k dobrovolnické organizaci, která by ráda zastoupila armádu a vyřídila si to se všemi, kteří jsou nalevo od extrémní pravice.

Tyto Svobodné sbory, polovojenské jednotky, jejichž úkolem je boj proti komunismu, se domnívají, že sociálně-demokratická vláda by jejich existenci mohla oficiálně posvětit. Můj otec by řekl, že na tom není nic divného, protože podle něj jsou socialisté odjakživa zrádci. A paktování s nepřítelem je jejich druhou přirozeností. Má po ruce vždycky spoustu příkladů. Namátkou – právě sociální demokraté potlačili povstání spartakovců a nechali zlikvidovat Rosu Luxembourgovou. Prostřednictvím Freikorpsu.

O Heydrichově působení ve Freikorpsu bych se mohl rozepsat podrobněji, ale nepřipadá mi to nutné. Stačí vědět, že jakožto jejich přívrženec se zapojil do „jednotek technické podpory“, které měly za úkol bránit v případě generální stávky obsazení továren a zajišťovat fungování veřejných služeb. Takže už tenkrát měl velice vyhraněný vztah ke státu.

Na skutečných příbězích je příjemné, že se nemusíte starat o to, jestli působí reálným dojmem. Nemusím teď uvádět na scénu mladého Heydricha v dotyčném životním období. V letech 1919 až 1922 stále ještě žije u rodičů v Halle (je to Halle-an-der-Saale, zjišťoval jsem si to). Za tu dobu se Freikorps rozšíří prakticky všude. Z jednoho ze sborů se stane slavná „bílá“ námořní brigáda korvetního kapitána Erhardta. Na zástavě má hákový kříž a její bojový zpěv se jmenuje Hakenkreuz am Stahlhelm („Hákový kříž na přilbě z ocele“). To jsou podle mého názoru mnohem lepší kulisy než sebedelší popis.

 

21

Je krize, v Německu zuří nezaměstnanost, doba je zlá. Malý Heydrich se chtěl stát chemikem, jeho rodiče snili o tom, že z něj bude hudebník. V časech krize se ale stává útočištěm armáda. Heydricha okouzlily hrdinské činy legendárního admirála von Lucknera, rodinného přítele, kterého ve stejnojmenném knižním trháku sepsaném na jeho počest překřtili na „Mořského démona“, a tak se dává k námořnictvu. Jednoho rána roku 1922 tenhle světlovlasý čahoun nastupuje do důstojnické školy v Kielu. V ruce drží černé pouzdro s houslemi, dárek od otce.

 

22

Berlin je křižník německého námořnictva, na kterém jako zástupce kapitána působí Wilhelm Canaris, hrdina světové války, bývalý tajný agent a budoucí velitel kontrarozvědky wehrmachtu. Jeho žena, houslistka, pořádá u nich doma o nedělích hudební večery. I stane se, že se v jejím smyčcovém kvartetu uvolní místo. Mladý Heydrich, který slouží na lodi Berlin, je přizván, aby těleso doplnil. Zřejmě hraje dobře a jeho hostitelé – na rozdíl od druhů ve zbrani – našli v jeho společnosti zalíbení. Stane se stálým hostem hudebních večerů Frau Canarisové, během nichž naslouchá vyprávění svého nadřízeného a ta ho nepřestávají fascinovat. „Špionáž!“ říká si. A nepochybně spřádá plány.

 

23

Heydrich je fešným důstojník Reichsmarine a obávaným šermířem. Jeho reputace z mnohých soubojů mu u jeho bojových druhů vydobude alespoň respekt, když už si nezískal jejich přátelství.

V Drážďanech se toho roku pořádá turnaj pro německé důstojníky. Heydrich nastoupí k souboji se šavlí, nejkrutější zbraní, na kterou je odborník. Na rozdíl od fleretu, kde zásahy obstarává jedině hrot, se v případě šavle bodá, ale zejména seká celou čepelí a zásahy, uštědřované jako rány bičem, jsou nepoměrně brutálnější. Navíc šerm šavlí skýtá mnohem zábavnější podívanou. To vše mladému Reinhardtovi naprosto vyhovuje. Toho dne ovšem už v prvním kole spláče nad výdělkem. Kdože je jeho protivník? To jsem při svém pátrání zjistit nedokázal. Představuji si ho jako mrštného, lstivého a tmavovlasého leváka; možná to nebyl Žid, to by hrálo velkou roli, možná byl jen čtvrtinový. Nevzrušený borec, který uniká, odmítá útočit, dělá jeden úhybný manévr za druhým a všemožně drobně provokuje. Heydrich je obecně považován za favorita. Proto je čím dál tím nervóznější, jeho výpady míjejí cíl a vedou do vzduchu, ale vždycky se mu nějak podaří vyrovnat skóre. Při posledním výpadu je však s nervy už tak na dně, že padne do nastražené pasti, příliš energicky se vrhne vpřed, skočí přímo do cesty krytu s odvetou a dostane zásah do hlavy. Ucítí, jak mu břit protivníkovy šavle řinčí o kuklu. Vypadává v prvním kole. Vzteky bez sebe praští šavlí o zem. Rozhodčí mu udělí důtku.

 

24

Stejně jako ve Francii je i v Německu První máj svátkem práce, jehož původ se datuje od dávného rozhodnutí II. internacionály uctít velkou dělnickou stávku, konanou 1. května 1886 v Chicagu. Je to však také výročí události, jejíž dosah se nedal odhadnout okamžitě, jejíž důsledky ale byly nezměrné a již zjevně nikde na světě nikdo oslavovat nebude: 1. května 1925 založil Hitler elitní jednotku původně zamýšlenou jako tělesnou stráž, osobní gardu složenou ze špičkově vycvičených fanatiků vyhovujících mimořádně přísným rasovým měřítkům. Vznikl tehdy obranný oddíl, Schutz Staffel, jinak řečeno SS.

V roce 1929 se tato speciální garda přemění ve skutečné milice, v polovojenskou organizaci, již dostane na starost Himmler. A právě ten po převzetí moci ve třiatřicátém v rámci jednoho projevu v Mnichově prohlásí:

„Každý stát potřebuje elitu. Elitou národně-socialistického státu je SS. Právě zde se na základě rasové selekce vyhovující dnešním požadavkům zachovává německá vojenská tradice, německá důstojnost a vznešenost a výkonnost německého průmyslu.“

...

… pokračování příběhu naleznete na 351 stranách knihy HHhH.

Objednejte si knihu hned teď v internetovém knihkupectví Kosmas.cz se slevou 15%.

Napište vlastní komentář

Četli jste knihu HHhH?
Tak neváhejte a napište vlastní komentář. Podělte se s ostatními čtenáři o své hodnocení.
Hodnocení
výborné
Nadpis recenze *

Váš komentář *

Vaše jméno

Město

Nejprodávaněj±í knihy
v±echny nejprodávaněj±í tituly
Kmenoví autoři
v±ichni kmenoví autoři
 
Brzy vyjde
v±echny připravované tituly
ARGO spol. s r.o.
Milíčova 13, Praha 3
tel.: +420 222 781 601

  Pokročilé hledání zasílání novinek