Kniha Snídaně o půlnoci - obálka

Snídaně o půlnoci

Autor: Armand Louis

Doporučená cena: 289,- Kč

přejít na detail knihy

Ukázka z knihy

Nákladní vlaky za zrezivělými vedlejšími kolejemi halí šeď. Oparem se vznášejí hlasy a hluk motorů. Procházíme vstupní branou zavřenou na závoru. Z plochého valníku tu skládají pivní sudy. Ve vzduchu tupě řinčí kov, jak ty velké válce dopadají na beton. Stranou tu stojí starý zelený jídelní vůz, posazený na škvárobetonových tvárnicích pod nárazníky. Neonový nápis nad ním: ORIENT EXPRES. Okny zbarvenými nikotinovou hnědí prosakuje matná záře. Jdu za Blakem po schodech nahoru.

Sotva jsme uvnitř, zalapám po dechu, jak je tu nahuleno. Kouř chutná, jako by pocházel snad z minulého století. Na každém stole stojí nízká krytá lampa, takže celý prostor je odlit v podivném šerosvitu. U dveří sedí párek stařečků, obličeje s ostře řezanými rysy, a něco si mezi sebou šeptají. Někde vprostřed klímá zachumlaný pod kabátem řidič náklaďáku. Sedáme si ke stolu s výhledem na nákladiště a u bezzubé blondýny si objednáváme slivovici. Jen co pití dorazí, obrátíme ho do sebe na ex a objednáme další rundu.

V obálce je půltucet strojopisně popsaných stran. Vykládám stránky na stůl, Blake civí na svou sklenku. Jeho soustředěné čekání na mou reakci by se dalo krájet. Před sebou mám předběžnou zprávu z ohledání mrtvoly. Za úplatek ji vymámil z toho nedomrlce z márnice. Hlavou mi vrtá, co má asi za lubem.

Zprávu tvoří celkem obvyklý soupis. Přelétnu ho pohledem a čtu jen to, co mi padne do oka: neznámá žena bílé pleti. Věk 16–20 let, výška 162 cm, váha 64 kg, rusé vlasy, zelené oči. Poznávací znamení: jizvy na obou zápěstích a krku. Podle všeho byla celkově zdravá. V době smrti neměla v krevním oběhu alkohol. Plíce a žaludek obsahovaly množství říční vody. Stopy po krvácení ve vnitřním uchu. Tlak vody. Oděrky na rukou, pažích a nohou. Posmrtná poranění. Žádné viditelné tržné rány v oblasti pochvy, konečníku či hráze. Vyšetření na přítomnost cizích tekutin v těle: neprůkazné. Okolnosti smrti: neurčité. Příčina smrti: udušení následkem utopení.

Hlavou mi probleskují výjevy. Otisky provazu na krku a zápěstích. Oči otevřené dokořán, zírající. Řeka ve světle šedivého zimního dne. Voda zpěněná pod jezem. Bárka či parník. Párek rybářů tahá hákovací kotvicí z vody cosi bílého.

„Co na to policajti?“

Blake vzhlédne od svého panáka.

„Co jsem tak slyšel, pokládají to za sebevraždu.“

„A jak vědí, že to nebyla vražda?“

„Třeba to ani nevědí.“

„Tím chceš říct co?“

„Nešťastnou náhodu od vraždy nebo sebevraždy bez důkazů prostě nerozeznáš. Všechno to vypadá úplně stejně.“

„Kolik lidí znáš, co se utopili?“

„Osobně?“

„Prý je to…“

„Pomalé a trýznivé.“ Pohlédne stranou. „I když možná v té zimě… Podchlazení. Kdo ví. Není to až taková vzácnost, za jakou se to považuje.“

Zkouším si to představit. Je noc. Den. Je mlha. Nikde ani živáčka. Stojí tam, na mostě. Jako Regen. Anebo snad běží, utíká před něčím? A pak. Padá snad? Strčí ji někdo? Nebo skáče sama? Nejdřív zadržuje dech a zápolí s proudem. Mrzne. Tělo vypovídá poslušnost. Drží ji snad pod vodou něčí ruka? Otáčí jí dokola? Uvádí ve zmatek? Pak se něco zlomí. Křeč. Nadechuje se. Říční voda. Jak asi chutná? Zvrací. Mimovolně lapá po dechu. A tak to jde dál. Minuty běží. V té zimě to trvá déle. Čas se zpomaluje. Vědomí se zatmívá, až je z něho pouhý reflex. Nervy, svaly. Nakonec, což může znamenat i za hodinu, se mozek udusí. Umře.

Pomyslím si: Něco ji k téhle volbě dohnalo. A pak: Byla to vůbec její volba?

Řeknu: „A nahou ji už našli?“

Na zaťaté čelisti Blakeovi nabíhá sval. Mezi rty si zapíchne další cigaretu a zapálí ji. Kouř zavíří kolem stínítka. Venku zatím dělníci složili sudy. Spouštějí motor náklaďáku.

„Záleží na tom?“ zeptá se Blake. Hledí mi přímo do očí. Tu mrtvou holku mi ukázal z nějakého důvodu. Nebo snad ne? Mdle se na mě usmívá. Víme snad vůbec někdy, co kalkul je, a co není? Po okenní římse cupitá šváb. Vrhnu po něm pohledem a je ten tam.

„Sebevrazi většinou nazí nebývají, nebo snad ano?“

„Vážně ne?“ Na otázku odpovídá další otázka. Ozvěna.

Pomyslím si: uprostřed zimy?

Nakloní se dopředu, z cigarety mu svítí oko, palcem si stláčí dolní ret. Když promluví, sotva pohne ústy. Bezvýrazným hlasem praví:

„Nechtěl by sis poslechnout jeden příběh?“

… pokračování příběhu naleznete na 216 stranách knihy Snídaně o půlnoci.

Objednejte si knihu hned teď v internetovém knihkupectví Kosmas.cz se slevou 15%.

Napište vlastní komentář

Četli jste knihu Snídaně o půlnoci?
Tak neváhejte a napište vlastní komentář. Podělte se s ostatními čtenáři o své hodnocení.
Hodnocení
výborné
Nadpis recenze *

Váš komentář *

Vaše jméno

Město

Nejprodávaněj±í knihy
v±echny nejprodávaněj±í tituly
Kmenoví autoři
v±ichni kmenoví autoři
 
Brzy vyjde
v±echny připravované tituly
ARGO spol. s r.o.
Milíčova 13, Praha 3
tel.: +420 222 781 601

  Pokročilé hledání zasílání novinek