Názory našich čtenářů

Kniha Vetřelec - obálkaVetřelec
Frenchová Tana
*****
Jako vždy skvělá kniha, tenkrát bez nadpřírozeného.
Maria Marienko, 29.03.2018

Jako vždy skvělá kniha, tenkrát bez nadpřírozeného.

Kniha Pojízdný krámek snů - obálkaPojízdný krámek snů
Colganová Jenny
*****
Jak by si mohla knihovnice nepřečíst knihu o ...
Zdeňka Adlerová, 25.03.2018

Jak by si mohla knihovnice nepřečíst knihu o knihovnici. Zvláště, když ta literární má podobný sen jako ta reálná.
S dcerou si “jednou” zařídíme Knihárnu. Já budu “ta přes knihy” a ona “ta přes vegetariánské a veganské pamlsky, férovou kávu, čokoládu i čaj”. Prostor bude v historickém objektu a zařízen ve stylu art deco. Chápu, od dodávky plné knih se naše představy hodně liší, ale snění neporučíš. Jen doufám, že k jeho splnění nebudeme muset přijít o práci.

Nina reprezentuje tradiční, dnes už doufám překonanou, představu o knihovnici: svobodná, stydlivá, ušlápnutá šedá myška, která žije jen knihami. Teprve ztráta zaměstnání ji popostrčí od polic plných knih v Birminghamu k … dodávce plné knih ve Skotsku. V kraji, kde lišky dávají dobrou noc, muži nosí na slavnosti sukni a příroda je mnohem, mnohem zelenější.

Kniha je zařazena do kategorie Román pro ženy a dívky. To však neznamená, že se jedná o prvoplánově sladkou romanci, u které odhalíte happyend po několika prvních stránkách. Autorka totiž kromě dodávky přidala k hlavním “hrdinům” i vlak, resp. strojvůdce. A tak čtenář/ka cestuje s Ninou mezi přelidněnou Anglií a rozlehlým Skotskem na stránkách knih, po hladkých kolejích i nebezpečných silnicích. Potkává lásku, dřinu, chudobu, přátelství, smutek i radost. Tak jako ve správné pohádce. Navíc se také dovíme něco z britského knihovnictví:

“Pamatuješ, jak to bylo super, když do knihovny chodily děti?”
“Vždyť jsi to nenáviděl!” rozčílila se Nina. “Opatlali ti všechny Franky Millery!”
“Jo. Nenáviděl jsem to,” řekl Griffin.
“To je pravda, fakt si je nenáviděl!”
“No, a proti tomuhle to byl ráj. Bylo to super. Lidi za námi chodili a vyprávěli nám o knížkách, nebo o tom, co mají rádi. Teď sem lidi chodí,protože jsou zoufalí. Jsou odstřižení do světa, protože nemají internet nebo už nemají příspěvky a nemůžou vyjít s penězi.A není nikdo,kdo by jim pomohl, protože se pořád snižují náklady a počty lidí. Byl jsem knihovník a teď jsem IT podpora poskytující zároveň psychologickou podporu, poradenství při závislostech a sociální pomoc. A navíc mi nonstop brečí na záchodě nějaký devatenáctiletý zaměstnanec, protože se necítí realizován.”

Kniha Počátek - obálkaPočátek
Brown Dan
****
Postup a vývoj knihy moc nepřekvapí, pokud jste ...
Jindřiška Seifrtová, 05.03.2018

Postup a vývoj knihy moc nepřekvapí, pokud jste četli aspoň dvě knihy pana Browna, je to skutečně jak podle šablony. Ale hlavní myšlenka, tedy zápletka, je opět originální a s napětím jsem čekala, jak se to vyvrbí. A že nás pan Brown provede historií a architekturou Španělska mě těší, ukáže nám zemi z dalšího úhlu pohledu. Jeho kombinace reality a fikce je tak dokonalá, že občas jsem si musela připomínat, že to je jen vymyšlený příběh.

Kniha Poutník - Mágův deník - obálkaPoutník - Mágův deník
Coelho Paulo
****
Loňský sedmdesátník Paulo Coelho napsal svůj první ...
Zdeňka Adlerová, 01.03.2018

Loňský sedmdesátník Paulo Coelho napsal svůj první román Poutník - Mágův deník ve svých čtyřiceti letech. Právě zde popisovaná pouť do Santiaga de Compostely, kterou vykonal v roce 1986, způsobila převratnou změnu v jeho životě. Začal se věnovat tomu, o čem celý život snil, co jeho rodiče neschvalovali natolik, že ho třikrát poslali do psychiatrické léčebny, psaní.

Kdesi v brazilském pohoří hrdina knihy nedosáhne jmenování Rytířem řádu RAM (Rigor, přísnost, Amor, láska, Misericórdia, milosrdenství). Vytoužený atribut Mistra, meč, mu je odepřen. Chce-li ho získat, musí ho najít na starodávné Svatojakubské cestě. Na několikatýdenní putování Francií a Španělskem se po kratším váhání vydává s průvodcem Petrem.

Petr nevede svého druha pouze krajinou, ale je mu také duchovním vůdcem. Připravuje ho na setkání a boj s “démonem”, učí ho rituály RAM, vysvětluje, jaký je rozdíl mezi láskou - Eros, láskou - Philos a láskou - Agapé a co je to dobrý boj.

“Dřív byla pouť pro tebe trápením, protože jsi chtěl jenom dojít k cíli, ale teď se proměňuje v radost, v radost z hledání a dobrodružství. Tím v sobě živíš něco velice důležitého, totiž své sny. Člověk nikdy nesmí přestat snít. Sen je potravou duše, tak jako jídlo je potravou těla. Během naší existence se nám sny mnohokrát rozplynou a touhy se zmaří, ale snít musíme dál, jinak naše duše zhyne a nevstoupí do ní agapé. Hodně krve už teklo po pláni, kterou máš před očima, a svedly se tu některé z nejkrutějších bitev reconquisty. Nezáleží na tom, kdo byl v právu nebo kdo měl pravdu: důležité je vědět, že na obou stranách se vedl dobrý boj.

Dobrý boj je ten, který vedeme proto, že si to žádá naše srdce…
Dobrý boj je ten, který vedeme ve jménu svých snů…

První známkou toho, že zabíjíme své sny, je nedostatek času… ustavičně si stěžovali, že den je příliš krátký. Ve skutečnosti měli strach bojovat dobrý boj.

Druhou známkou smrti našich snů jsou naše jistoty. Nechceme vidět život jako velké dobrodružství, které máme prožít, a proto si začneme namlouvat, že to málo, co od existence požadujeme, je výsledkem našeho moudrého, správného a spravedlivého uvažování…

A konečně třetí známkou smrti našich snů je klid. Život se stane nedělním odpolednem, nic velkého od nás nechce a nepožaduje víc, než mu chceme dát…

Nedílnou a velmi zajímavou součástí příběhu jsou “cvičení RAM”. Petr seznamuje svého svěřence s praktikami jak zklidnit tělo i mysl a jak vnímat přítomnost okamžiku (dnes! tolik populární mindfulness).

Kniha je sice označována jako román, ale nemá daleko k “populárně-naučné duchovní literatuře”. Nedá se číst jedním dechem. Je v ní mnoho mystiky, náboženství, hlubokých úvah o lidské povaze, mnoho snů, vítězství i proher. Podstatné však je, že dokáže oslovit čtenáře napříč světonázory.

Kniha Potíže s empatií - obálkaPotíže s empatií
Extence Gavin
****
Svět “nízkých” financích jsem opustila již před ...
Zdeňka Adlerová, 01.03.2018

Svět “nízkých” financích jsem opustila již před mnoha lety. Přesto mě prostředí bank, spořitelen a finančních fondů stále zajímá. Čtení ve vkladní knížce není příliš dramatické, proto jsem sáhla po knize mladého britského spisovatele Gavina Extenceho, jehož první do češtiny přeložený román Vesmír versus Alex Woods se mi velmi líbil.

Téma blížící se smrti je pro spisovatele jistě zajímavé. Četla jsem již mnoho knih (fabulace i skutečné příběhy) o nemocných Alzheimerovou chorobou, kteří pomalu ale jistě spěli ke smrti v zapomnění. Ani nádor v mozku nedává literárnímu hrdinovi příliš šance na dlouhý život. Gabriel Vaughn měl před sebou sotva šest měsíců.

Bezohledný, povýšený, egocentrický sociopat, multimilonář Gabriel Vaughn si začne všímat “obyčejných” lidí až poté, co mu lékař sdělí smrtelnou diagnózu. Osobní řidič, vrátný, sekretářka, pouliční houslistka. Lidé, kteří předtím “neexistovali”, najednou získávají tváře, pocity, osudy.

Další stovky bezejmenných hrdinů přidal autor do své knihy tím, že děj zasadil do Londýna ve druhé polovině roku 2011, do doby, kdy hnutí Occupy London právě obsadilo náměstí před katedrálou sv. Pavla. Přesně pod okny Gabrielovy kanceláře.

“Tři roky poté, co banky způsobily, že západní ekonomiky padly na kolena, a byly posléze zachráněny obrovskými finančními balíky z veřejných zdrojů, se nezměnilo vůbec nic. Finanční oligarchové dál dostávají obrovské zisky a prémie a většina lidí platí za jejich neodpovědné spekulace klesající životní úrovní, škrty ve veřejných službách a rostoucí nezaměstnaností. Tato krize vznikla na konce éry divoké deregulace, která vytvořila na světě obrovské rozdíly v příjmech a v bohatství. Majetek se soustřeďuje v rukou nejbohatšího 1 procenta osob a jejich výsady zajišťují politikové, zkorumpovaní podnikatelskými zájmy. Reakce veřejnosti proti tomuto všemu na sebe nedala dlouho čekat. Okupační heslo "My jsme oněch 99 procent lidí!" přesně odráží realitu zejména anglosaských ekonomik, postižených krizí.” Zdroj

Spojení dvou rozdílných tragédií, osobní a společenské, možnosti psychoterapie, láska, to vše je čtenářsky velmi přitažlivé. Popis bankovního světa je také věrohodný. Napínavý, gradující děj plyne rychle v krátkých kapitolách. Škoda jen, že se autor nevyhnul známému klišé “kterak bohatým bral a chudým dával” (za to jedna hvězdička dolů).

Po celou dobu jsem - zároveň s Gabrielem - přemýšlela, zda za jeho změnou chování je patologie - nádor tlačí na místo v mozku, které je zodpovědné za emoce, nebo zda ho více ovlivňuje blížící se smrt. Podtitul knihy zní: Nikdy není pozdě změnit svůj život. Pokud tato kniha přesvědčí čtenáře, že by se změnou neměl čekat na smrtelnou diagnózu, pak splnila svůj účel.

Kniha Opravář osudů - obálkaOpravář osudů
Fulghum Robert
***
Máme problém. Já a pan Fulghum. Oba jsme Blíženci. ...
Zdeňka Adlerová, 01.03.2018

Máme problém. Já a pan Fulghum. Oba jsme Blíženci. Tomu odpovídá jeho poslední dvojaká kniha a moje rozpolcené dojmy. Prostě se naše dvě mozkové hemisféry tentokrát nějak nesešly…

Levá, logická analytička, se mračí. Pravá, emotivní umělkyně, je nadšená.

Levá: No to snad nemyslí vážně! Zaškatulkovat Čechy jako hospodské štamgasty, pivní komiky a schizofrenní rádobyherečkyspisovatelky! Charakterizovat Čechoameričany jako bez práce užívající si rentiéry, erotomanky a veterány s posttraumatickým syndromem, kteří navíc bydlí v jedné pražské ulici, potažmo v jednom domě! Co to je? No, co to je!

Pravá: Avatár, karma, ách, jak mystické...
“Opravář osudů? Vůbec netuším, o co jde. Má osud být něco jako kismet nebo karma nebo štěstěna? V tohle všechno taky nevěřím. Vypadá to, že potřebujete léčitele nebo soudce, kněze, psychiatra, případně šamana,” řekl George. “Rozhodně ne někoho jako já. Na to sotva mám kvalifikaci.”

Levá: Vždyť On vykrádá sám sebe! Svědkyně, doleva/doprava/překvápko, viz úchvatný román Třetí přání. Co to je? No, co to je!

Pravá: Orgasmus, ztracený šátek, ách, jak romantické...
Copak nejsi opravář osudů?
Nemusíš dělat nic velikého, stačí někomu vylepšit jediný den, třeba jí. Jestliže si té ženě v rybárně zařídil orgasmus, pak je pro tebe hračka, aby si Dívka v zeleném myslela, že si ten šátek smí nechat.

Levá: Sex? Tvrdý sex? Roberte, vzpamatuj se, je Ti osmdesát! Co to je? No, co to je!

Pravá: Seznámení ve vlaku s tajuplnou mladou ženou, nešťastná láska, ách, jak dramatické...

Levá: Novakové z “českého” městečka v Texasu? Ano, víme o nich. Zejména od roku 2013. Cesta do Vyškova za vzdálenými příbuznými? No tak jo, tím sis to Vlevo trošku napravil.

Pravá: Kdo si, sakra, myslíte, že jste? Zamyslete se trochu? Změnili jste někomu někdy, byť nepatrně život, či alespoň pouhopouhý den? Zasáhl někdo do života Vám? Poslal vás na křižovatce jinam, než jste měli v úmyslu? Máme schopnost měnit osudy? Jiným, sobě? Je naše bytí dáno? Ovlivňujeme ho svými rozhodnutími, nebo jsme zmítáni nahodilými událostmi? Dokážete na tyto otázky odpovědět?

Milý pane Fulghume, mám Vás ráda. Přečetla jsem všechny Vaše knihy, až na třetí díl Třetího přání, a Vy víte proč. Přečetla jsem i Opraváře. Jste to Vy a nejste to Vy. I přes Váš požehnaný věk však budu čekat na další Vaši knihu. Doufám, že tentokrát uspokojíte i Levou.

Kniha Příběh služebnice - obálkaPříběh služebnice
Atwoodová Margaret
***
"Nechtěla jsem do knihy vkládat nic, s čím už ...
Zdeňka Adlerová, 01.03.2018

"Nechtěla jsem do knihy vkládat nic, s čím už lidstvo v historii nemělo zkušenost. Proto jsem děj zasadila do teokracie, která se odvolává na náboženství. Když pak kniha vyšla, čtenáři v některých zemích si říkali, že se u nich nic takového nemůže stát. V současných Spojených státech už ale chápou, že až na povinné stejnokroje, které plodné ženy nosí, knížka poukazuje na věci, které jsou klidně možné," upozornila sedmasedmdesátiletá autorka. Naráží například na omezení práva na interrupci, které v Americe přerostlo ve skutečnou hrozbu.

Knihu jsem si přečetla na popud své dcery: “V Anglii je to teď televizní hit, to si musíš přečíst!”. Není to má první dystopie, takže jsem neodmítla. Mé pocity jsou smíšené. Na jedné straně velmi silné téma, se silnou ženou, odhodlanou bojovat s nepřízní osudu, s barvitým popisem struktury dystopické společnosti. Na straně druhé poněkud rozvláčný děj. Přiznám se, že na retrospektivní stránky jsem použila mnou zatracované “rychločtení”.

Můj dojem vylepšily "Historické poznámky", poslední kapitola, napsaná s odstupem 150 let, ve které je na čtrnácti stránkách v podstatě celý obsah předchozích tří set stránek a navíc to nejpodstatnější a pro naši současnou společnost nejdůležitější: PROČ! Až na konci si čtenář/ka uvědomí, že příčiny vzniku popisované dystopické společnosti dnes vidíme na každém kroku.

Kniha Jmenuju se Leon - obálkaJmenuju se Leon
de Waalová Kit
****
Kit de Waalová (*1960 v Birminghamu) román ...
Zdeňka Adlerová, 01.03.2018

Kit de Waalová (*1960 v Birminghamu) román zasadila do začátku 80 let, kdy byly v Británii živé mezirasové problémy, které sama zažila a které pociťuje i Leon. Věnovala se trestnímu a rodinnému právu, působila jako smírčí soudce, sepsala instruktážní brožurky o náhradním rodičovství a adopci. Vedle těchto profesních zkušeností se v jejím románu projevilo i to, že její matka byla profesionální opatrovnice dětí.

Mám ráda příběhy, které mají v sobě jádro skutečnosti a reálné kulisy. Tak jako v knize Potíže s empatií i zde se český čtenář dovídá něco nového o nedávné britské historii. Myslím si, že sociální systém není nikde, bez ohledu na režim a státní zřízení, ideální. Děti žijící v pěstounské péči nebo v dětských domovech to mají těžké všude. I když mají štěstí a kolem nich jsou milující lidé, svá traumata si v sobě nesou stále. A ta mohou ovlivnit jejich jednání i v budoucnosti.

Leon se musí vyrovnat nejen s neschopností matky se o něj postarat, ale také s pro něj ještě větším neštěstím - odloučení od malého bratříčka. A zdá se, že ani hodná Maureen tu pro něj nemusí být navždy. Navíc autorka malého hrdinu neušetřila ani setkání s rasistickými nepokoji. Leon však nepropadá depresi či pasivitě. Naopak. Jedná. Jedna z jeho nejmenších neřestí je však poslouchání cizích rozhovorů. Jednou však “nedoposlechne” a udělá si předčasný závěr. Děj se komplikuje.

Kladem vyprávění je rychlý spád děje a pohled ze strany ze strany dítěte. Dospělému se tak otevírá svět, do kterého často nevidí, ale který by přece jen měl znát a chápat. Líbily se mi také drobné ilustrace v záhlaví každé kapitoly.

Kniha Nevyšlapanou cestou - obálkaNevyšlapanou cestou
Peck M. Scott
*****
Všem doporučuji, zejména adeptům na role rodičů. ...
Jozef Kokoška, 24.02.2018

Všem doporučuji, zejména adeptům na role rodičů. Skvělá "příručka" k porozumění toho, co má v lidské životě skutečnou cenu.

Kniha Počátek - obálkaPočátek
Brown Dan
***
Dan Brown píše jak podle šablony. Langdonovi ...
Holeček Jiří, 21.02.2018

Dan Brown píše jak podle šablony. Langdonovi přihraje osud šikovnou slečnu, se kterou musí fofrem zachránit svět, ohrožuje jej zlotřilec, jehož někdo naviguje telefonem atd. atd. Pěkně to schytá církev a opět se dočkáme zevrubné historicko-architektonické exkurze, tentokrát to vyhrálo Španělsko. Samozřejmě, že styl je vytříbený a kniha se čte doslova jedním dechem. Jen by to už chtělo změnit modus operandi.

« Předchozí názory Dalších 10 názorů »
Nejprodávaněj±í knihy
v±echny nejprodávaněj±í tituly
Aktuality
v±echny aktuality
 
Brzy vyjde
v±echny připravované tituly
ARGO spol. s r.o.
Milíčova 13, Praha 3
tel.: +420 222 781 601

  Pokročilé hledání zasílání novinek