Názory našich čtenářů

Kniha Strach - obálkaStrach
Karika Jozef
*****
„Pokud jsem po dopsání kapitoly sám nespal u ...
BoboKing, 13.04.2018

„Pokud jsem po dopsání kapitoly sám nespal u rozsvíceného světla, nebyl jsem spokojený. Naopak, když se mi podařilo sebe samého pořádně vyděsit, bral jsem to jako známku úspěchu."
Jozef Karika
Citát samotného autora přesně ukazuje, co horor znamená. Definice hororu je totiž ve své podstatě velmi jednoduchá – cílem literárního hororu je pouze a jedině vyvolání strachu, děsu, či tzv. mrazení v zádech. Může se odehrávat v jakémkoliv čase, na jakémkoliv místě. Musí ale ve čtenáři vyvolat ten lákavý pocit strachu. Tak už ho definoval jeden z největších znalců tohoto žánru u nás Josef Škvorecký. Při svých přednáškách o fantastice jsem vždy říkal, že po devětaosmdesátém vtrhla fantastika do našich krajin, našla si zde tisíce fanoušků, a postupem času i hromady nových autorů. Bohužel jediný žánr fantastiky, který si u nás nové autory nevytvořil, je horor. Ten jakoby na východě Evropy nenašel své podhoubí. Teď ale tento názor musím změnit. Na Slovensku je autor, který pochopil a vytvořil horor v jeho děsivé kráse – Jozef Karika.
Rodák z Ružomberka, kde se v 1978 narodil, patří v posledních letech k nejčtenějším autorům na Slovensku, a naprosto s přehledem poráží i nejzvučnější bestsellerové jména světového kalibru. V letech 2014 až 2016 tam vydal knihy „Strach“, „Tma“ a „Trhlina“, které se jsou čistokrevnými horory. Českého překladu se zatím dočkaly v roce 2017 tituly „Trhlina“ a „Strach“ v nakl. Argo. Ale oba romány si už našly u nás množství čtenářů a obdivovatelů, čemuž se nelze divit, Karika má vypravěčský dar a cit pro napětí a hrůzu, jako málokterý jiný.
Hrdina příběhu „Strach“ právě prožívá ne příliš šťastné období. Přišel v Žilině o práci, přítelkyně ho odkopla, a jako bezprizorní se musel vrátit do rodného Ružomberka, kde ve čtvrti Malé Tatry, na úbočí hory Čebraťa, zdědil po svých rodičích byt. Zima je v plné síle, na Slovensko udeřily sibiřské mrazy, a on je zavřený v studeném a prázdném bytě. Nijak děsivé, ale Karika pak začíná používat to správné dávkování tajemna a strachu, když z počátku nenápadně, ale o to později důrazněji, se hrdina v bytě vyhýbá jedinému místu, ložnici svých rodičů. V dětství to byl jeho pokoj, ale teď raději mrzne na gauči v kuchyni, než aby byť jen otevřel do pokoje dveře. A vy nevíte proč. A když příštího mrazivého rána z okna uvidí, že na ulici stojí několik policejních vozů s blikajícími sirénami, začíná pociťovat nepříjemné mrazení v žaludku. Předešlého večera totiž šel klučina ze sousedního domu vynést do kontejneru smetí, ale našel se po něm pouze prázdný odpadkový koš ležící u popelnic. Kluk zmizel v temnotě noci, když venku byl třiceti stupňový mráz. A v mysli hrdiny se děsivým skřípáním otevírají dveře jeho „třinácté komnaty“, kde měl zamčené vzpomínky na dětství, na zimu roku 1985, kdy on a jeho kamarádi prožili zážitek, o kterém ani po tolika desetiletích nejsou schopni mluvit. Událost, při které mu zmizela sestra, a on se na to pouze koukal a pak zbaběle utekl. Jako všichni jeho kamarádi. Kamarádi, kteří tu jsou i teď, poněvadž toto je místo přitahuje. Zlo v horách se vrátilo a chce je všechny.
Kouzlo a přitažlivost knihy je v plíživém strachu, jenž se pomalu a neúprosně dostává do vaší mysli. Karika je velký fanda S. Kinga, a zcela pochopil jeho umění hrůzy – nenápadně a pevně vás chytnout kolem ramen, tvářit se tajemně a pak vás přivést na místa, kde se dějí ty děsivé věci a nepustit vás. Přesně dávkovat hrůzu z neurčitých věcí, které o to více ale požírají váš rozum. K tomu sem tam přihodit nějakou krvavou drobnost v podobě hromádky vytrhaných dětských nehtů či zubů, a můžete si být jistí, že když příběh budete číst ve světle lampičky v hluboké noci, budete mít problém poté usnout.

Kniha Láska v době globálních klimatických změn - obálkaLáska v době globálních klimatických změn
Pánek Josef
**
Není kouře bez ohýnku. Ani ve slumu. Ve slumu v ...
patekf, 13.04.2018

Není kouře bez ohýnku. Ani ve slumu. Ve slumu v Bangalore. Bangalore Indie. –-Že by šlo jen o slum domnělý ? A ohýnek lásky ? Lásky bílého muže k černé ženě ? K přeludu ? K barvě ? Jaká barva je dobrá ? –- No rozhodně to nebude láska ke své zemi, dokonce ani svému kontinentu. -- Magnesia Litera ? Aneb jak politická korektnost zvítězila nad kvalitní literaturou. -- Mimochodem, nemáte pane Pánku něco společného s Davidem Černým ? Protože některá jeho díla (Entropa, Viselec, Čůrající postavy v Hergetově cihelně) ve mně evokují naprosto stejný pocit jako tato kniha. -- Neodbytně se mi do hlavy vtírá myšlenka, jestli oni ti Islanďané na své rescue mission přeci jen někde neudělali chybu ?

Kniha Bůh v troskách - obálkaBůh v troskách
Atkinsonová Kate
*****
Co jsem napsal o Životě za životem platí i tady, ...
Bert Hauser, 12.04.2018

Co jsem napsal o Životě za životem platí i tady, jen ta struktura vyprávění je jednodušší, nebo spíš asi klasičtější, protože popsat celý život jednoho člověka (který neumře zrovna v dětském věku) asi moc jednoduchý nebude nikdy (pokud to má být i pro někoho zajímavý a zábavný).
Jestli jste si zamilovali Ursulu ze Života za životem, tady máte zatím jedinou možnost se s ní znovu setkat. Nebo aspoň jednou z nich. :o)

Kniha Život za životem - obálkaŽivot za životem
Atkinsonová Kate
*****
Naprosto dokonalá a úžasná knížka, přestože mi ...
Bert Hauser, 12.04.2018

Naprosto dokonalá a úžasná knížka, přestože mi chvíli trvalo, než jsem pochopil, proč se hlavní postava opakovaně rodí i umírá... Moje chyba, mám číst záložku. Klidně by z nápadů, které autorka použila v téhle jedné knížce, mohla napsat dvě nebo tři. Ale napsala jednu (Bůh v troskách) a v té tuhle nevykrádá, jen krásně rozvíjí.

Kniha Trhlina - obálkaTrhlina
Karika Jozef
****
Za mě rozhodně doporučuju, brilantně napsáno ...
Vajdová, 04.04.2018

Za mě rozhodně doporučuju, brilantně napsáno přesně tak, aby bylo těžké odlišit na kolik je text pravdivý a do jaké míry je to fikce. Svého času jsem dost četla severské detektivky atd., na české, potažmo slovenské autory jsem koukala trochu "přes prsty", ale Karika mě přesvědčil, že i z našich krajů může vzejít super kniha, navíc napínavá a s pěkným jazykem! :) Navíc oceňuju, že za celou knihu nemusí téct potoky krve a dít se kdejaká zvěrstva..(nic proti Nesbo..:))

Kniha Vetřelec - obálkaVetřelec
Frenchová Tana
*****
Jako vždy skvělá kniha, tenkrát bez nadpřírozeného.
Maria Marienko, 29.03.2018

Jako vždy skvělá kniha, tenkrát bez nadpřírozeného.

Kniha Pojízdný krámek snů - obálkaPojízdný krámek snů
Colganová Jenny
*****
Jak by si mohla knihovnice nepřečíst knihu o ...
Zdeňka Adlerová, 25.03.2018

Jak by si mohla knihovnice nepřečíst knihu o knihovnici. Zvláště, když ta literární má podobný sen jako ta reálná.
S dcerou si “jednou” zařídíme Knihárnu. Já budu “ta přes knihy” a ona “ta přes vegetariánské a veganské pamlsky, férovou kávu, čokoládu i čaj”. Prostor bude v historickém objektu a zařízen ve stylu art deco. Chápu, od dodávky plné knih se naše představy hodně liší, ale snění neporučíš. Jen doufám, že k jeho splnění nebudeme muset přijít o práci.

Nina reprezentuje tradiční, dnes už doufám překonanou, představu o knihovnici: svobodná, stydlivá, ušlápnutá šedá myška, která žije jen knihami. Teprve ztráta zaměstnání ji popostrčí od polic plných knih v Birminghamu k … dodávce plné knih ve Skotsku. V kraji, kde lišky dávají dobrou noc, muži nosí na slavnosti sukni a příroda je mnohem, mnohem zelenější.

Kniha je zařazena do kategorie Román pro ženy a dívky. To však neznamená, že se jedná o prvoplánově sladkou romanci, u které odhalíte happyend po několika prvních stránkách. Autorka totiž kromě dodávky přidala k hlavním “hrdinům” i vlak, resp. strojvůdce. A tak čtenář/ka cestuje s Ninou mezi přelidněnou Anglií a rozlehlým Skotskem na stránkách knih, po hladkých kolejích i nebezpečných silnicích. Potkává lásku, dřinu, chudobu, přátelství, smutek i radost. Tak jako ve správné pohádce. Navíc se také dovíme něco z britského knihovnictví:

“Pamatuješ, jak to bylo super, když do knihovny chodily děti?”
“Vždyť jsi to nenáviděl!” rozčílila se Nina. “Opatlali ti všechny Franky Millery!”
“Jo. Nenáviděl jsem to,” řekl Griffin.
“To je pravda, fakt si je nenáviděl!”
“No, a proti tomuhle to byl ráj. Bylo to super. Lidi za námi chodili a vyprávěli nám o knížkách, nebo o tom, co mají rádi. Teď sem lidi chodí,protože jsou zoufalí. Jsou odstřižení do světa, protože nemají internet nebo už nemají příspěvky a nemůžou vyjít s penězi.A není nikdo,kdo by jim pomohl, protože se pořád snižují náklady a počty lidí. Byl jsem knihovník a teď jsem IT podpora poskytující zároveň psychologickou podporu, poradenství při závislostech a sociální pomoc. A navíc mi nonstop brečí na záchodě nějaký devatenáctiletý zaměstnanec, protože se necítí realizován.”

Kniha Počátek - obálkaPočátek
Brown Dan
****
Postup a vývoj knihy moc nepřekvapí, pokud jste ...
Jindřiška Seifrtová, 05.03.2018

Postup a vývoj knihy moc nepřekvapí, pokud jste četli aspoň dvě knihy pana Browna, je to skutečně jak podle šablony. Ale hlavní myšlenka, tedy zápletka, je opět originální a s napětím jsem čekala, jak se to vyvrbí. A že nás pan Brown provede historií a architekturou Španělska mě těší, ukáže nám zemi z dalšího úhlu pohledu. Jeho kombinace reality a fikce je tak dokonalá, že občas jsem si musela připomínat, že to je jen vymyšlený příběh.

Kniha Poutník - Mágův deník - obálkaPoutník - Mágův deník
Coelho Paulo
****
Loňský sedmdesátník Paulo Coelho napsal svůj první ...
Zdeňka Adlerová, 01.03.2018

Loňský sedmdesátník Paulo Coelho napsal svůj první román Poutník - Mágův deník ve svých čtyřiceti letech. Právě zde popisovaná pouť do Santiaga de Compostely, kterou vykonal v roce 1986, způsobila převratnou změnu v jeho životě. Začal se věnovat tomu, o čem celý život snil, co jeho rodiče neschvalovali natolik, že ho třikrát poslali do psychiatrické léčebny, psaní.

Kdesi v brazilském pohoří hrdina knihy nedosáhne jmenování Rytířem řádu RAM (Rigor, přísnost, Amor, láska, Misericórdia, milosrdenství). Vytoužený atribut Mistra, meč, mu je odepřen. Chce-li ho získat, musí ho najít na starodávné Svatojakubské cestě. Na několikatýdenní putování Francií a Španělskem se po kratším váhání vydává s průvodcem Petrem.

Petr nevede svého druha pouze krajinou, ale je mu také duchovním vůdcem. Připravuje ho na setkání a boj s “démonem”, učí ho rituály RAM, vysvětluje, jaký je rozdíl mezi láskou - Eros, láskou - Philos a láskou - Agapé a co je to dobrý boj.

“Dřív byla pouť pro tebe trápením, protože jsi chtěl jenom dojít k cíli, ale teď se proměňuje v radost, v radost z hledání a dobrodružství. Tím v sobě živíš něco velice důležitého, totiž své sny. Člověk nikdy nesmí přestat snít. Sen je potravou duše, tak jako jídlo je potravou těla. Během naší existence se nám sny mnohokrát rozplynou a touhy se zmaří, ale snít musíme dál, jinak naše duše zhyne a nevstoupí do ní agapé. Hodně krve už teklo po pláni, kterou máš před očima, a svedly se tu některé z nejkrutějších bitev reconquisty. Nezáleží na tom, kdo byl v právu nebo kdo měl pravdu: důležité je vědět, že na obou stranách se vedl dobrý boj.

Dobrý boj je ten, který vedeme proto, že si to žádá naše srdce…
Dobrý boj je ten, který vedeme ve jménu svých snů…

První známkou toho, že zabíjíme své sny, je nedostatek času… ustavičně si stěžovali, že den je příliš krátký. Ve skutečnosti měli strach bojovat dobrý boj.

Druhou známkou smrti našich snů jsou naše jistoty. Nechceme vidět život jako velké dobrodružství, které máme prožít, a proto si začneme namlouvat, že to málo, co od existence požadujeme, je výsledkem našeho moudrého, správného a spravedlivého uvažování…

A konečně třetí známkou smrti našich snů je klid. Život se stane nedělním odpolednem, nic velkého od nás nechce a nepožaduje víc, než mu chceme dát…

Nedílnou a velmi zajímavou součástí příběhu jsou “cvičení RAM”. Petr seznamuje svého svěřence s praktikami jak zklidnit tělo i mysl a jak vnímat přítomnost okamžiku (dnes! tolik populární mindfulness).

Kniha je sice označována jako román, ale nemá daleko k “populárně-naučné duchovní literatuře”. Nedá se číst jedním dechem. Je v ní mnoho mystiky, náboženství, hlubokých úvah o lidské povaze, mnoho snů, vítězství i proher. Podstatné však je, že dokáže oslovit čtenáře napříč světonázory.

Kniha Potíže s empatií - obálkaPotíže s empatií
Extence Gavin
****
Svět “nízkých” financích jsem opustila již před ...
Zdeňka Adlerová, 01.03.2018

Svět “nízkých” financích jsem opustila již před mnoha lety. Přesto mě prostředí bank, spořitelen a finančních fondů stále zajímá. Čtení ve vkladní knížce není příliš dramatické, proto jsem sáhla po knize mladého britského spisovatele Gavina Extenceho, jehož první do češtiny přeložený román Vesmír versus Alex Woods se mi velmi líbil.

Téma blížící se smrti je pro spisovatele jistě zajímavé. Četla jsem již mnoho knih (fabulace i skutečné příběhy) o nemocných Alzheimerovou chorobou, kteří pomalu ale jistě spěli ke smrti v zapomnění. Ani nádor v mozku nedává literárnímu hrdinovi příliš šance na dlouhý život. Gabriel Vaughn měl před sebou sotva šest měsíců.

Bezohledný, povýšený, egocentrický sociopat, multimilonář Gabriel Vaughn si začne všímat “obyčejných” lidí až poté, co mu lékař sdělí smrtelnou diagnózu. Osobní řidič, vrátný, sekretářka, pouliční houslistka. Lidé, kteří předtím “neexistovali”, najednou získávají tváře, pocity, osudy.

Další stovky bezejmenných hrdinů přidal autor do své knihy tím, že děj zasadil do Londýna ve druhé polovině roku 2011, do doby, kdy hnutí Occupy London právě obsadilo náměstí před katedrálou sv. Pavla. Přesně pod okny Gabrielovy kanceláře.

“Tři roky poté, co banky způsobily, že západní ekonomiky padly na kolena, a byly posléze zachráněny obrovskými finančními balíky z veřejných zdrojů, se nezměnilo vůbec nic. Finanční oligarchové dál dostávají obrovské zisky a prémie a většina lidí platí za jejich neodpovědné spekulace klesající životní úrovní, škrty ve veřejných službách a rostoucí nezaměstnaností. Tato krize vznikla na konce éry divoké deregulace, která vytvořila na světě obrovské rozdíly v příjmech a v bohatství. Majetek se soustřeďuje v rukou nejbohatšího 1 procenta osob a jejich výsady zajišťují politikové, zkorumpovaní podnikatelskými zájmy. Reakce veřejnosti proti tomuto všemu na sebe nedala dlouho čekat. Okupační heslo "My jsme oněch 99 procent lidí!" přesně odráží realitu zejména anglosaských ekonomik, postižených krizí.” Zdroj

Spojení dvou rozdílných tragédií, osobní a společenské, možnosti psychoterapie, láska, to vše je čtenářsky velmi přitažlivé. Popis bankovního světa je také věrohodný. Napínavý, gradující děj plyne rychle v krátkých kapitolách. Škoda jen, že se autor nevyhnul známému klišé “kterak bohatým bral a chudým dával” (za to jedna hvězdička dolů).

Po celou dobu jsem - zároveň s Gabrielem - přemýšlela, zda za jeho změnou chování je patologie - nádor tlačí na místo v mozku, které je zodpovědné za emoce, nebo zda ho více ovlivňuje blížící se smrt. Podtitul knihy zní: Nikdy není pozdě změnit svůj život. Pokud tato kniha přesvědčí čtenáře, že by se změnou neměl čekat na smrtelnou diagnózu, pak splnila svůj účel.

« Předchozí názory Dalších 10 názorů »
Nejprodávaněj±í knihy
v±echny nejprodávaněj±í tituly
Aktuality
v±echny aktuality
 
Brzy vyjde
v±echny připravované tituly
ARGO spol. s r.o.
Milíčova 13, Praha 3
tel.: +420 222 781 601

  Pokročilé hledání zasílání novinek