Recenze v médiích

Japonský básník a prozaik Kendži Mijazawa se s odstupem století poprvé představuje českým čtenářům, a to povídkovým souborem Noc na galaktické železnici. Ukazuje se nám jako milující bratr, přítel zvířat a trpících, altruista a originální stylista.

Román Nádherná kacířství lze číst jako drsnou sociální sondu do irského maloměstského života v době, kdy skončila léta hospodářského zázraku i časy, kdy se vše řídilo přísnou katolickou morálkou a tím, co řekl při mši či zpovědi váš farář. Jenže každá tragédie se může, pokud je viděna z určitého úhlu, velice snadno zvrtnout v komedii. A jestli je v tomhle někdo skutečný mistr, jsou to Irové.

V prvním díle „hitlerovské trilogie“ známé britské autorky knížek pro děti Judith Kerrové prchá židovská rodina se dvěma dětmi s předstihem z Německa, v němž se začíná rýsovat nacistická hrozba. Kniha nevypovídá ani tak o nacistickém teroru, jako spíš o dopadech totalitních režimů na ty nejmladší.

Kniha o Leninově jízdě zaplombovaným vlakem je psána se suchým anglickým humorem a v dynamickém rytmu. Autorka střídá perspektivy, od tělesných detailů pasažérů přechází na rovinu mezinárodní velmocenské politiky a intrik agentů; čtivě propojuje malé a velké dějiny. Plasticky přibližuje chaotické a osudové dění a takřka kunderovsky ukazuje, jak pošetilé jsou lidské plány.

Lidstvo odjakživa provázel strach, že nebožtík obživne a vrátí se mezi živé, aby jim škodil. Ještě větší obavy však vyvolávala možnost, že pochován bude člověk jen zdánlivě mrtvý. O děsu z pohřbení zaživa, o snahách takovému nedopatření zabránit, ale i o uměleckém zpodobnění tohoto fenoménu píše historik Václav Grubhoffer.

Podle francouzského politologa je dnes v Asii „více naděje“, hlavně díky ekonomickému růstu Číny a Indie, v arabsko-muslimské oblasti více ponížení a na Západě více strachu, jehož výrazem jsou mimo jiné televizní seriály.

Po neuspokojivém závěru předchozího dílu se slovenský tvůrce naštěstí vrací k příběhu inteligentních zvířat v postapokalyptickém světě budoucnosti. A příběh rozvíjí pěkně doširoka.

Více než sedmdesát esejů z let 1986–2006 doplňuje dosud nepublikovaná povídka, děkovná řeč, kterou zřejmě nejznámější turecký romanopisec Pamuk pronesl při příležitosti udělení Nobelovy ceny za literaturu, a rozsáhlý rozhovor s ním. Texty spojují témata známá z jeho románů: Turecko a jeho minulost, láska ke knihám a ostrá kritika zkorumpovanosti a pokrytectví Východu i Západu.

Na jednom irském hřbitově se až na věčnost hašteří mrtví venkované. Hlavními hrdiny snad nejvtipnějšího díla irského modernismu jsou nejen oni, ale také jazyk – irština, a to v celé své pozapomenuté bohatosti. Dílo z roku 1949 je mimo jiné též důvtipným komentářem k neblaze proslulé irské neutralitě za druhé světové války.

Vyrovnat se s hrozným zážitkem z teroristického útoku v pařížském koncertním sále Bataclan nepomohla autorovi ani tato tvůrčí terapie. Fred Dewilde nicméně chce jazykem komiksu doplněným o stránky evokující ilustrované deníkové zápisy podat svědectví o tom, co přesně se tehdy stalo. A také prozradí, co ho zachránilo.